# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 2613/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 2613/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.2613.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 7. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 20 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.3.2005, č.j. 10 C 357/2003-107, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 536.988,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Ani odvolací soud žalované straně náklady odvolacího řízení nepřisoudil. Odvolací soud rozhodoval o nároku na náhradu za živý a mrtvý inventář podle § 20 zákona č. 229/1991 Sb. (zkráceně "zákon o půdě") opřeném o výchozí skutečnost, že právnímu předchůdci žalobce byla rozhodnutím MNV v H. ze dne 17.9.1956 odňata zemědělská usedlost č.p. 34 tamtéž a předána do bezplatného užívání právního předchůdce žalovaného. Výše náhrady vycházela ze znaleckého posudku. K určení povinné osoby došlo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR s právní mocí dne 30.12.1996. Žalovaný neuspokojil jako povinná osoba v 60-ti denní lhůtě žalobcův nárok. Ten se tedy mohl domáhat svého práva před soudem, což však učinil až dne 31. 10. 2003 - tedy s podstatným odstupem po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty podle §101 občanského zákoníku ("o. z."). Žalovaný vznesl oprávněně námitku promlčení a vzhledem k povaze lhůty a žádoucí právní jistotě účastníků právních vztahů nelze ani dovodit rozpor této námitky s dobrými mravy. Pokud žalobcova argumentace po právní stránce poukazovala též na jeho majetkový podíl z transformace ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb., pak měl žalobce odpovídající nárok, včetně relevantních tvrzení, uplatnit - to se však soudní cestou nestalo. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovodil podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s .ř."), tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Dovolatel v textu dovolání - v podstatě zpochybnil právní posouzení věci odvolacím soudem v celém rozsahu, aniž by explicitně vymezil otázku zásadního právního významu; - opětovně rekapituloval své jednání - jako před nižšími instancemi -, včetně svého právního názoru na žádoucí aplikaci zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech; - vytkl nižším instancím, že se nezabývaly výší majetkového podílu žalobce v intencích zákona č. 42/1992 Sb. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil. Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, splněn byl též zákonný požadavek povinného zastoupení. Ještě před případným meritorním přezkumem dovolacích důvodů (uplatněných podle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ s tvrzenou procesní vadou a nesprávným právním posouzením věci) však bylo nutné vyřešit, zda je - pro případný zásadní právní význam napadeného rozsudku - dovolání přípustné. Odvolací soud správně dovodil, že dovolatel prokazatelně a s kladným výsledkem vyčerpal právní instrumenty, jež mu poskytovalo ustanovení § 20 zákona o půdě. Dosáhl určení povinné osoby ministerstvem zemědělství podle § 10 zákona č. 243/1992 Sb. s právní mocí dne 30. 12. 1996 a podle odst. 2 § 20 citovaného zákona poté uběhla povinné osobě - žalovanému marně 60-ti denní lhůta k plnění. Při nedostatku speciální úpravy této situace však byl žalobce následně oprávněn podat žalobu, k níž se ovšem vázala obecná tříletá promlčecí lhůta (§ 101 o. z.). Žaloba byla podána až 31. 10. 2003, námitka promlčení žalovaným řádně vznesena a tak nezbylo než konstatovat, že uplatněný nárok nelze žalobci přiznat. Odvolací soud nepochybil ani při posouzení případného rozporu výkonu práva (vznesené námitky promlčení) s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 o. z. V odůvodnění svého rozsudku na str. 4 dole s dostatečnou podrobností a přesvědčivostí vysvětlil, že oproti požadavku žalobce nutno akcentovat právní jistotu a že promlčecí lhůta nebránila uplatnění nároku v dostatečném časovém rozpětí. Ani žalobcovy námitky, směřující k podle něj žádoucí aplikaci zákona č. 42/1992 Sb., nemohly obstát. Žalobce by - viz též odůvodnění rozsudku odvolací instance, str. 3 dole, str. 4 nahoře - musel uplatnit samostatný nárok tohoto druhu, opřený o příslušná tvrzení; to se však, podle obsahu spisu, v tomto řízení nestalo. Odvolací soud tedy vyřešil všechny určující právní otázky v souladu s hmotným právem a tyto právní otázky nevykazují ani judikatorní novost či mezeru, jak tu pro splnění podmínky přípustnosti dovolání presumuje § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce proto dovolací soud pro nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Žalované straně nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 24. července 2006 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-2613/2005-1)