# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 2499/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 2499/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.2499.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 8. 2017
- Datum zveřejnění: 24. 10. 2017
- Klíčová slova: Náklady řízení, Odměna advokáta
- Dotčené předpisy: § 142 odst. 2 o. s. ř.; § 12 odst. 4 předpisu č. 177/1996Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovoláním žalovaní napadli shora označené usnesení odvolacího soudu, ve výrocích pod body I a III, jimiž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. dubna 2016, č. j. 16 C 63/2013-407, ve výroku ukládajícím žalovaným povinnost nahradit žalobcům náklady řízení (výrok III) a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť není přípustné, jelikož napadené rozhodnutí nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení § 237 o. s. ř., neboť řešení relevantních otázek napadeným rozhodnutím odpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

K otázce určení výše mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 302/2014, či usnesení ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5233/2016 (dostupná spolu s ostatními rozhodnutím Nejvyššího soudu vydanými po 1. lednu 2001 na www.nsoud.cz), s nimiž jsou úvahy odvolacího soudu v dané věci v souladu, v situaci, kdy každý z žalobců neuplatňoval toliko poměrnou část nároku sám za sebe, nýbrž se žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně [a kdy se tak pro výpočet mimosmluvní odměny uplatní i ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dle něhož náleží advokátovi mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 za každou takto zastupovanou osobu, snížená o 20 %]. Současně nejde o případ, kdy by aplikace ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu - se zřetelem na konkrétní okolnosti věci - zakládala zjevnou nespravedlnost.

O náhradě účastníkům vzniklých nákladů pak rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). I zde pak sledoval ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž se při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci (§ 142 o. s. ř.) vychází z toho, v jakém rozsahu bylo žalobě (jíž se zde žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně) vyhověno, resp. v jakém rozsahu (jde-li o úspěch žalovaných) byla zamítnuta, přičemž "věcí rozumí se předmět řízení, jako byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá" (k tomu srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné pod č. 116/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015, usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1706/2014, či usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1899/2015). Relevanci tak nelze přiznat ani těm námitkám žalovaných, jež směřují k revizi rozhodnutí soudu o věci samé (včetně těch, že v souzené věci nešlo o solidaritu, ale o závazky dílčí, ačkoliv jako solidární byly nároky uplatněny a rozhodnutím soudu také přiznány), kdy rozhodnutí o věci samé žalovaní opravnými prostředky ani nepadli (resp. podané odvolání vzali zpět).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení - v situaci, kdy dovolání bylo odmítnuto - odůvodněno být nemusí (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. srpna 2017

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-2499/2017-1)