# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 2492/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 2492/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2492.2004.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 19. 5. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 126 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.; § 5 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl k odvolání žalované změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 11. 2003, č. j. 14 C 170/99-216, a to tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalované předat žalobkyni dům č. p. 902 s pozemkem parc. č. 221/148 v ul. G. v P. - Č., k. ú. Č. Řízení o odvolání žalobkyně bylo po zpětvzetí tohoto odvolání zastaveno. Žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů řízení žalované před soudy obou stupňů.

Odvolací soud rozhodoval o žalobě opřené o závěr o neplatnosti smlouvy o nájmu předmětných nemovitostí, uzavřené podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, mezi účastníky dne 12. 6. 1998. Důvod neplatnosti smlouvy spočíval v porušení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích; záměr žalobkyně pronajmout obecní majetek nebyl zveřejněn po celou předepsanou 30-ti denní lhůtu. Užívání prostor v domě se tedy dělo bez právního důvodu, přičemž z průběhu řízení je patrno, že nebytové prostory v domě užívají lékaři i další společnosti na základě smluv o podnájmu. Odvolací soud označil žalobní petit, znějící v poslední fázi řízení na předání domu, za "okleštěný" a dovodil, že jej nelze podřadit pod žádné hmotněprávní ustanovení - tím se stal rozsudek soudu prvního stupně, akceptující takto formulovaný nárok, nevykonatelný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že nárok na předání nemovitostí má oporu v hmotném právu, konkrétně v § 126 a § 457 občanského zákoníku - tato ustanovení hovoří o vydání věci resp. vrácení přijatého plnění. Řízení bylo navíc postiženo vadou, mající za následek nesprávné rozhodnutí o meritu věci. Domníval-li se odvolací soud, že žalobní petit trpí vadou, pak měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit nižší instanci k dalšímu řízení, v němž by byla žalobkyně vyzvána k odstranění vady žaloby. Nestalo-li se tak, pak odvolací soud - který sám žalobkyni k úpravě petitu nevyzval - vydal tzv. překvapivé rozhodnutí. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se vyjádřila k dovolání tak, že napadený rozsudek považuje za správný a s důvody dovolání nesouhlasí.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně podala dovolání prostřednictvím advokáta včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu - dále "o. s. ř.\"). Přípustnost dovolání je dána změnou rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolatelka vylíčila dovolací důvody, jež svým obsahem odpovídají ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř. (procesní vada s následkem nesprávného rozhodnutí, nesprávné právní posouzení věci).

Dovolání však není důvodné.

Podle § 5 o. s. ř. poskytují soudy účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-2492/2004-1)