# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 2158/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 2158/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2158.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 1. 2012 - Datum zveřejnění: 10. 2. 2012 - Dotčené předpisy: § 107a odst. 2 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.140,- Kč k rukám JUDr. Ing. Jiřího Špeldy, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. ## Odůvodnění Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") zamítl návrh žalobce, aby na jeho místo vstoupila do řízení společnost Ostravská kreditní s.r.o., IČ: 186 18 471 (výrok I). O věci samé pak rozhodl tak, že potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. dubna 2008, č.j. 5 C 76/2007-124, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 192.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III). Návrh žalobce na změnu účastenství na žalující straně podle § 107a odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) označil odvolací soud za nepodložený, neboť žalobce soudu neprokázal uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, jíž se v návrhu dovolával. Jelikož se k nařízenému jednání nedostavil, nemohl být soudem o této své procesní povinnosti ani poučen. Vzhledem k okolnostem případu - nejenom proto, že v této věci jde o návrh již opakovaný - označil odvolací soud postup žalobce za účelový, směřující k tomu, aby oddálil vydání pro sebe nepříznivého rozhodnutí. Proti rozsudku odvolacího soudu, výroku I o procesním nástupnictví, podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů měl za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítal, že o své povinnosti doložit soudu postoupení pohledávky nevěděl a k nařízenému jednání soudu se nedostavil, neboť se již "necítil být žalobcem". Jako práva neznalý a "právně" nezastoupený předpokládal, že soud - jenž mu v tomto směru neposkytl žádné poučení - jeho návrhu vyhoví. Postup soudu pokládá za "formalistický", poškozující práva postupitele i postupníka, a jeho úvahy o účelovosti návrhu má za nepodložené. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený výrok rozsudku, spolu s výroky na něm závislými zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní pokládají napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Upozorňují na možnou souvislost žalobcova návrhu s jeho povinností k náhradě nákladů řízení, které se - podle jejich přesvědčení - snaží žalobce přesunem na jiný subjekt vyhnout. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. Dovolání - přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. - je zjevně bezdůvodné. Dovolatelem uplatněné námitky nijak nemohou zvrátit správnost závěru odvolacího soudu, že předpoklady pro vyhovění návrhu žalobce, aby na jeho místo vstoupil do řízení jiný subjekt, v posuzované věci nebyly splněny. Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), může být dozajista i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák. Soud ovšem návrhu žalobce vyhoví pouze tehdy, je-li prokázáno, že taková právní skutečnost skutečně nastala (srov. § 107a odst. 2 o. s. ř.). Rozhodné okolnosti v tomto směru je povinen tvrdit a prokázat žalobce, jenž také nese nepříznivé následky vyplývající z toho, že nebudou v řízení zjištěny. Takové okolnosti - prokazující uzavření smlouvy o postoupení pohledávky - žalobce soudu neprokázal, ba ani je v potřebném rozsahu nevylíčil (postrádá-li jeho návrh i určité označení postupní smlouvy, podle níž mělo dojít k přechodu práva na jiný subjekt). O svých procesních právech a povinnostech v tomto směru nemohl být soudem poučen (srov. § 118a odst. 4 o. s. ř.), jestliže se k nařízenému jednání odvolacího soudu - ač k němu byl včas a řádně předvolán - bez omluvy nedostavil. Jelikož ke změně účastenství dochází až rozhodnutím soudu (právní mocí usnesení, jímž soud návrhu vyhoví - z judikatury Nejvyššího soudu řešící uvedenou problematiku srov. např. usnesení ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 47/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64, ročník 2007), je zjevně bezdůvodnou i výtka dovolatele adresovaná odvolacímu soud, že již v důsledku podání návrhu se "necítil být žalobcem", postoupil-li pohledávku jiné osobě. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), zjevně bezdůvodné dovolání odmítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle nichž je žalobce coby dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, k nimiž na jejich straně patří odměna advokáta o výsledné výši 650,- Kč (§ 14 odst. 3, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů advokáta v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a částka 190,- Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 1.140,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. ledna 2012 Mgr. Petr K r a u s, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-2158/2011-1)