# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 1901/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 1901/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1901.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 3. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení v částce 2.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

## Odůvodnění

Krajský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 10. 2004, č. j. 8 C 259/2003-105, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částku 34.245,60 Kč, společně s úrokem z prodlení, z titulu náhrady škody podle § 420 a souvisejících ustanovení občanského zákoníku. Žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů, jež vznikly protistraně v odvolacím řízení.

Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil závazky, vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2002. Porušení povinností žalovaného spatřovala žalobkyně v nevytápění pronajatých prostor a odstranění stolů a židlí z předzahrádky před pronajatým objektem. Odvolací soud však, stejně jako soud prvního stupně, nepovažoval tvrzení žalobkyně za smluvně podložená a ani v obecné rovině nedovodil, že by měl žalovaný odpovídat za škodu v intencích tvrzení žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž přičetla napadenému rozsudku zásadní právní význam a vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Popsala podrobně, ze svého pohledu, relevantní skutkový a právní stav a žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se prostřednictvím advokáta k podanému dovolání vyjádřil tak, že žádal jeho odmítnutí.

Dovolání bylo podáno včas a prostřednictvím advokátky. Případné posouzení dovolacích důvodů však bylo závislé na závěru o přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.

Dovolání není přípustné.

Ze znění dovolání je zřejmé, že dovolatelka ignorovala mimořádnost dovolacího přezkumu - zejména při shodě rozsudků obou nižších instancí -, a počínala si tak, jakoby byl Nejvyšší soud jen dalším soudním stupněm, provádějícím řádnou a úplnou přezkumnou činnost. Z obsahu dovolání není patrno, a žalobkyně to ani netvrdí, že by měl napadený rozsudek judikatorní přesah. Pokud jde o správnost hmotněprávního posouzení věci odvolacím soudem, pak dovolací soud neshledává v tomto směru pochybení; především však konstatuje, že v dovolání chybí jasně a určitě vymezená právní otázka, kterou snad měl - v intencích § 237 odst. 3 o. s. ř. - odvolací soud nesprávně vyřešit. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již konstantně vymezení takové otázky po dovolateli požaduje.

Dovolací soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Úspěšné protistraně náleželo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty vznikly podáním vyjádření k dovolání, tedy za jeden úkon právního zástupce ve výchozí sazbě 9.640,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Tuto částku však bylo nutno, vzhledem k odmítnutí dovolání a jedinému úkonu v řízení (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.), krátit dvakrát o polovinu, takže výsledek tu činil 2.410,- Kč. K němu bylo třeba přičíst 75,- Kč režijního paušálu - tj. celkem 2.485,- Kč - a dále 19% DPH, takže konečná částka nákladů řízení představovala shora přiznaných 2.960,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 16. března 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-1901/2005-1)