# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 1839/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 1839/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1839.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 22. 3. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 1 předpisu č. 172/1991Sb.; § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání žalobce a) i žalobce b) se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. ## Odůvodnění Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2003, č. j. 21 C 297/98-182, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Obsahem prvostupňového rozsudku byl, po stránce meritorní, vyhovující výrok vůči žalobci b) o určení jeho vlastnictví k pozemku parc. č. 2356/2, díl 2; ve zbylé podstatné části, a to konkrétně o určení vlastnictví žalující strany k pozemkům parc. č. 2356/2, díl 1, jakož i k pozemkům parc. č. 2355/1, 2, 3, vše v k. ú. K., byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud se opíral o ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Vyložil přitom pojem "hospodaření" s tehdejším národním majetkem a dovodil, že podmínku hospodaření splňoval pouze žalobce b) - jen ten měl na žalobě naléhavý právní zájem - v relaci k pozemku parc. č. 2356/2, díl 2. Ostatní pozemky zůstaly součástí zemědělského půdního fondu, takto byly i užívány a proto se nemohly stát součástí obecního vlastnictví. Proti rozsudku odvolacího soudu (přesněji proti té potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu, jež se vztahovala k zamítavému výroku II. soudu prvního stupně) podali oba žalobci dovolání. Dovodili přípustnost dovolání pro tzv. skrytou diformitu rozsudků nižších instancí a uvedli, že za dovolací důvody považují nesprávné právní posouzení věci a dále rozpor skutkových zjištění odvolacího soudu s výsledky dokazování. Ve shodných textech svých podání napadali - skutková zjištění vztahující se k pozemku parc. č. 2356/2; - z nich plynoucí správný závěr, že Místní národní výbor v P. hospodařil ve skutečnosti s celým tímto pozemkem; - nesprávné hodnocení výpovědi svědka J. k užívání pozemků tehdejším Jednotným zemědělským družstvem od 50. let minulého století. Oba žalobci žádali, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obou žalobců, zastoupených advokáty, byla podána včas. Žalobci označili dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Ještě před přezkumem takto vymezených důvodů však bylo nutno se zabývat otázkou, zda jsou dovolání přípustná. Procesní názor dovolatelů o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není správný. Odvolací soud sice v průběhu řízení usnesením ze dne 6. 3. 2001 zrušil předchozí zcela zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a zavázal ho svým odlišným právním názorem, avšak výsledkem dalšího průběhu řízení před soudem prvního stupně - odvolací instancí potvrzeným - byl rozsudek pro žalobce zčásti stejný, zčásti pak příznivější. Výchozím principem úpravy dovolacího řízení a současně i účelem dovolání je přitom náprava újmy způsobené dovolateli před nižšími instancemi (tzv. subjektivní přípustnost dovolání, srov. např. R 39/2000) a tomu také odpovídá výklad znění § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; rozhodl-li soud prvního stupně po kasaci "jinak než v dřívějším rozsudku", myslí se tím rozhodnutí pro dovolatele méně příznivé. Takový stav však nenastal - prvostupňový soud rozhodl ve svém druhém rozsudku dílem stejně jako předtím, dílem příznivěji pro druhého z dovolatelů. Přípustnost dovolání pro skrytou diformitu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tu tedy nemůže být dána (srov. též rozsudek NS ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003, publikovaný v Právních rozhledech č. 4/2005). Zbývala eventualita přípustnosti dovolání žalobců pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Tato eventualita, jejímž účelem je sjednocení resp. doplnění judikatury obecných soudů, však vylučuje, aby byl předmětem dovolacího přezkumu dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (tedy důvod procesní povahy); přezkoumáváno může být jen nesprávné právní posouzení věci v intencích § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (z konstantní judikatury NS viz např. usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, právní věta I.). Dovolatelé tedy nemohli oprávněně požadovat přezkum dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Pokud tak učinili, a to se stalo v podstatě celým obsahem dovolání, staly se jejich dovolací námitky v tomto ohledu irelevantními. Obě dovolání však co do přípustnosti neobstála ani ve svém zbytku, tj. z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jak byl v úvodu obou dovolání označen. Tvrzení dovolatelů neobsahují žádné argumenty, které by se daly podřadit pod oblast právního posouzení věci. Uvádí-li se v dovolání určitý skutkový závěr, jenž může být považován v důsledcích též za závěr právní (MNV v P. "prokazatelně s celým pozemkem... hospodařil"), pak jde jen o rezultát skutkově orientovaných dovolacích námitek, neobsahujících jakoukoli právní analýzu. Oba dovolatele je žádoucí upozornit, zejména vzhledem k vázanosti Nejvyššího soudu dovolacími důvody (a tedy konkrétním obsahem dovolání), na opakovaný judikatorní požadavek, podle něhož musí být v dovolání, jež má být potenciálně přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., vytyčena právní otázka, které dovolatel přičítá zásadní význam po právní stránce (srov. již shora citované usnesení ze Soudní judikatury č. 7/2004, právní věta II., nebo implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). V žádném z obou dovolání ovšem žádná právní otázka vytyčena není. Jen na okraj tu lze poznamenat, že se dovolací soud ztotožňuje v celém rozsahu s hmotněprávním posouzením věci odvolacím soudem; týká se to i odvolacím soudem citované judikatury. Z nejnovějších svých rozhodnutí odkazuje Nejvyšší soud na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 1767/2005, v němž při interpretaci pojmu "hospodaření", v rámci obecních restitucí podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., sleduje stále stejnou výkladovou linii. Dovolání obou dovolatelů tedy nenaplnila žádný ze znaků přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání žalobců a) i b) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Žalovanému nevznikly v řízení o dovoláních žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 22. března 2006 JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-1839/2005-1)