# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 1820/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 28 Cdo 1820/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1820.2005.1 - Typ rozhodnutí: Rozsudek - Datum rozhodnutí: 28. 3. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 680 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.; § 697 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. ## Výrok I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit, k rukám zástupce žalobce JUDr. M. M., náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci ve výši 4.775,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. ## Odůvodnění Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 4. 2004, č. j. 23 C 275/2000-109 (ve znění opravného usnesení z 12. 11. 2004), tak, že žalovaní jsou povinni na poplatku z prodlení s placením nájemného zaplatit žalobci částku celkem 32.607,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku, tj. v meritorním zamítavém výroku o úroku z prodlení ohledně dlužné částky, byl prvostupňový rozsudek potvrzen. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti měnícímu (pro ně nepříznivému) výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž obšírným způsobem jak rekapitulovali dosavadní průběh řízení, tak i brojili proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem. Kromě vlastního výkladu otázky vzniku povinnosti platit nájemné novému pronajímateli zpochybnili v důsledcích i proces vzniku žalobce jako družstva (vyčleněním z družstva předchozího), jakož i jeho postup v bytové věci proti žalovaným. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud v příslušné části zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce navrhl ve vyjádření k dovolání, aby toto bylo zamítnuto. Žalovaní podali dovolání včas a prostřednictvím advokáta. Dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a bylo možné dovodit, že dovolací tvrzení obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem. Dovolání však není opodstatněné. Dovolací soud nesdílí výkladovou extenzi ("prokázání" změny vlastnictví), kterou ve vztahu k povinnosti žalovaných nájemců včas platit nájemné (§ 697 obč. zák.) připustil soud prvního stupně ve svém posledním rozsudku a kterou žalovaní v dovolání operují. Ve shodě se soudem odvolacím má dovolací soud zato, že žalobce, jenž vznikl podle § 29 zákona č. 72/1994 Sb. vyčleněním části družstva, řádně v rámci daném § 680 odst. 2 obč. zák. sukcedoval do práv pronajímatele, včetně svého oprávnění přijímat nájemné a odpovídající povinnosti žalovaných toto platit v zákonné lhůtě. Žalovaní, jejichž případný jiný nárok ve vztahu k bytu nelze spojovat s nyní posuzovanou věcí, byli osobně účastni dění v družstvu a velmi dobře věděli, že přetrvávající nájem je dosud nutí platit nájemné žalobci. Typický pro jejich postoj je obsah ve věci předložené listiny - zápisu z členské schůze žalobce ze dne 12. 12. 1996, v němž paní R. odmítla za oba platit žalobci platby provozní povahy, neboť trvá na převodu bytu do vlastnictví od právního předchůdce žalobce a tomuto předchůdci také platí nájemné. Dovolací soud tu dodává, že se - při vědomí vyřešení pro věc určujících právních aspektů v předchozím odstavci - nezabýval celou řadou dalších právních otázek, jež v dovolání nastolili prostřednictvím svého zástupce žalovaní. Dovolací přezkum není bezbřehý, má své hranice vytyčené dovolacími důvody a neznamená úplnou revizi napadeného rozsudku. Odvolací soud ani soud prvního stupně nedopustili v řízení ani vznik tzv. zmatečnostních vad, které by snad zpochybnily procesní stránku řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud proto považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a dovolání žalovaných podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodněn úspěchem žalobce v dovolacím řízení (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady spočívaly v odměně právního zástupce za jeden úkon ve výši podle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., redukované však na polovinu vzhledem k jedinému úkonu v dovolacím řízení (§ 18 odst. 1 cit. vyhl.). Výchozí odměna za úkon představovala zaokrouhleně 9.400,- Kč, po polovičním snížení pak činila výše odměny 4.700,- Kč; k ní bylo třeba přičíst 75,- Kč režijního paušálu. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 28. března 2006 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-1820/2005-1)