# Nejvyšší soud, sp. zn. 28 Cdo 1341/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 28 Cdo 1341/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1341.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 7. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2001, č.j. 7 C 186/2001-53, tak, že zamítl žalobu s návrhem na určení, že žalobkyně je výlučným nájemcem bytu blíže specifikovaného ve výroku, s nájemním právem na dobu neurčitou. Uložil dále žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 21.375 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. I. T. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 5. 2002.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 24. 5. 2002 dovolání, a to do výroku, kterými jí byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 21.375 Kč. Namítala nesprávnost aplikace vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z toho plynoucí nesprávnost výpočtu nákladů řízení. Podle dovolatelky vzhledem k předmětu sporu měly být tyto stanoveny nikoliv podle ustanovení § 5 písm. b) citované vyhlášky, neboť nešlo spor o určení právního vztahu nebo práva k nemovitosti. správně mělo být postupováno podle písmene c) téhož ustanovení - "ostatní případy", neboť byt nebyl ani bytovou jednotkou ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle dovolatelky zásadní právní význam a bylo jím změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku II. tak, že žalobkyně bude zavázán k úhradě částky 13.775 Kč.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

S přihlédnutím k datu vydání prvostupňového rozsudku aplikoval odvolací soud přiléhavě v této věci ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 po novele provedené zákonem č. 30/2001 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací důsledně proto rovněž postupoval v této věci podle ustanovení občanského soudního řádu v uvedeném znění (dále jen "o.s.ř.).

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání je podle uvedeného ustanovení přípustné jen proti výrokům rozsahu odvolacího soudu o věci samé. Rozsudek odvolacího soudu jen ve vedlejších výrocích (o náhradě nákladů řízení, o předběžné vykonatelnosti apod.), není možné dovoláním napadnout. Pouze v případě, kdy na základě dovolání byl zrušen výrok rozsudku odvolacího soudu o věci samé, zruší dovolací soud také vedlejší výroky tohoto rozsudku (srov. § 242 odst. 2 písm. b) o.s.ř.). O takový případ ovšem v posuzované věci nejde.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 1 o.s.ř. podané dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 30. července 2002

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/28-CDO-1341/2002-1)