# Nejvyšší soud, sp. zn. 27 Cdo 723/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 27 Cdo 723/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.723.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 4. 2017 - Datum zveřejnění: 4. 7. 2017 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243c odst. 1,2 předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.858 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. ## Odůvodnění Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2015, č. j. 32 Cm 66/2011-276, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 299.419,26 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného (výroky II., III. a IV.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Jde přitom v pořadí již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 7 Cmo 141/2013-198, odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. ledna 2013, č. j. 32 Cm 66/2011-176, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen "o. s. ř."), odmítl částečně jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř., a částečně jako vadné, neboť dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Dovolání nemohou učinit přípustným námitky, podle nichž "prvoinstanční soud vůbec neprojednal, natož aby připustil změnu žaloby podle ust. § 95 odst. 1 o. s. ř.", a dovolatel nebyl předvolán na jednání soudu prvního stupně konané dne 11. března 2015, čímž mu mělo být odňato "zákonné právo jednat před soudem a účinně se bránit". Je tomu tak již proto, že tvrzení, o něž tyto námitky opírá, uplatnil dovolatel poprvé až v dovolání. Nejvyšší soud k němu proto - vzhledem k § 241a odst. 6 o. s. ř., podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy - přihlédnout nemohl. Ve vztahu k námitce, podle které "dovolacím soudem by měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak, zde tvrdí dovolatel, že hlavní kniha bez prvotních účetních dokladů jako důkaz existence schodku v pokladně sloužit rozhodně nemůže", dovolatel nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíraných; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky dovolatele směřující proti skutkovému závěru, podle něhož ke dni 31. prosince 2009 činil celkový zůstatek hotovosti na pokladnách společnosti R - INCON, s. r. o., 299.419,26 Kč, jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda dovolatel unesl důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, neboť odvolací soud tuto otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 957/2014, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 174/2016), vycházeje ze skutkového zjištění, podle kterého společnost R - INCON, s. r. o., neměla od srpna 2009 již žádné zaměstnance, a dovolatel byl tudíž jedinou osobou, která měla k penězům z pokladny společnosti přístup. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem - v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem- správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 20. dubna 2017 JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/27-CDO-723/2017-1)