# Nejvyšší soud, sp. zn. 27 Cdo 4814/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 27 Cdo 4814/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4814.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 25. 4. 2018 - Datum zveřejnění: 29. 6. 2018 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1,2 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. června 2016, č. j. 18 Co 220/2013-243, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou M. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2015, č. j. 18 Co 220/2013-160 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání M. T. v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podala M. T. dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož dovolatelka není osobou subjektivně legitimovanou podat odvolání proti usnesení o příklepu vydanému soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín, dne 4. dubna 2013 pod č. j. 77 Ex 6126/10-92 (dále jen "usnesení o příklepu"), a proto soud prvního stupně nepochybil, když její odvolání proti usnesení o příklepu odmítl. Tento závěr odvolacího soudu je přitom zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. V usnesení ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, uveřejněném pod číslem 69/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen "R 69/2015"), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož udělil-li soudní exekutor v dražbě nemovitosti prováděné při likvidaci dědictví podle § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, příklep, mohou proti usnesení o příklepu podat odvolání pouze notář, jenž byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví, vydražitel a dražitelé, kteří po udělení příklepu vznesli námitky, popřípadě též osoby, které mají na dražené nemovitosti předkupní právo, věcné právo (s výjimkou práv zajišťujících pohledávky) nebo nájemní právo, kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražby. V projednávané věci byla dovolatelka osobou, která měla na dražené nemovitosti předkupní právo. I když se dražby nezúčastnila, nebylo to z toho důvodu, že jí nebyla doručena dražební vyhláška. Sama dovolatelka řádné a včasné doručení dražební vyhlášky nepopírá a tvrdí, že se dražby nezúčastnila, neboť jí bylo soudním exekutorem výslovně řečeno, že k dražbě nebude připuštěna. Tato dovolatelkou tvrzená skutečnost, i kdyby byla prokázána (k čemuž ovšem nedošlo, neboť netvoří součást skutkových zjištění soudů, ani se nepodává z obsahu spisu), však není z hlediska § 336k odst. 2 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012 [nyní § 336k odst. 3 písm. a) o. s. ř.], a R 69/2015 významná, tj. nezakládá dovolatelce právo podat odvolání proti usnesení o příklepu. Dovolání nečiní přípustným ani dovolatelčina tvrzení, že před nařízením dražby došlo k porušení jejího zákonného předkupního práva, že při nařízení dražebního jednání došlo k porušení zákona a že "nezákonným postupem Finančního úřadu v O. bylo fakticky znemožněno provést vklad vlastnického práva k dotčeným nemovitostem ve prospěch dovolatelky a z tohoto důvodu také nenabyla dohoda o vypořádání SJM do dnešního dne účinnosti", a "tím došlo i k porušení zásady právní jistoty a ochrany práva vlastnit majetek zakotveného v čl. 11 odst. 1 LZPS", neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení těchto otázek nespočívá. Dovolatelka pomíjí, že podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. dubna 2018 JUDr. Marek Doležal předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/27-CDO-4814/2017-1)