# Nejvyšší soud, sp. zn. 27 Cdo 4777/2018 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 27 Cdo 4777/2018 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4777.2018.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 12. 2019 - Datum zveřejnění: 18. 3. 2020 - Klíčová slova: Dohoda o rozvázání pracovního poměru, Jednatel, Statutární orgán, Společnost s ručením omezeným - Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.; § 49 předpisu č. 262/2006Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.762 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. ## Odůvodnění [1] Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 2 C 170/2017-148, zamítl žalobu o zaplacení 895.300 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož pracovní smlouva (dle které dovolatelka vykonávala "práci na pozici ekonoma") zanikla konkludentní dohodou uzavřenou mezi ní a žalovaným v důsledku jmenování dovolatelky jednatelkou žalovaného, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. [5] Z té se podává, že vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní společnosti činnosti, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako člen statutárního orgánu společnosti, zaniká jeho pracovní poměr (neujednají-li si strany něco jiného) konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017, odst. 29, a další rozhodnutí v něm citovaná). [6] O tom, že v projednávané věci si strany něco jiného neujednaly, svědčí řada soudy nižších stupňů zjištěných okolností, z nichž vyplývá, že sama dovolatelka vycházela z toho (a jednala tak), že jí po jmenování do funkce jednatelky nadále náleží toliko odměna za výkon této funkce, a nikoliv i mzda podle dříve sjednané pracovní smlouvy. [7] Ustálené judikatuře taktéž odpovídá závěr odvolacího soudu, podle kterého činnosti, jež dovolatelka (podle svého tvrzení) vykonávala pro žalovaného jako ekonom, spadaly do náplně funkce jednatele; k vymezení obchodního vedení viz zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019. Namítá-li dovolatelka, že některé z jí vykonávaných činností nespadají do obchodního vedení, opomíjí, že do náplně funkce člena statutárního orgánu nespadá toliko obchodní vedení a zastupování společnosti navenek, ale taktéž další činnosti, jež zákon, zakladatelské právní jednání nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu společnosti (§ 163 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen "o. z."). [8] Přípustným pak dovolání nečiní ani otázka, zda dovolatelka mohla - vzhledem ke střetu zájmů - žalovaného zastoupit při uzavření dohody o ukončení pracovního poměru. Je tomu tak již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá. Dovolatelka přehlíží, že případný rozpor mezi jejími zájmy a zájmy společnosti, pokud by nebyl vyřešen v souladu s ustanoveními § 54 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen "z. o. k."], by toliko otevíral společnosti (jakožto zastoupené) možnost dovolat se tohoto rozporu v souladu s § 437 odst. 2 o. z., což společnost zjevně neučinila a nečiní (k aplikaci posledně označeného ustanovení na zastupování členy statutárního orgánu obchodní korporace viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [9] Lze dodat, že dovolatelce za výkon činností spadajících do náplně funkce jednatelky příslušela toliko odměna dle uzavřené (a jediným společníkem schválené) smlouvy o výkonu funkce, popř. dle vnitřního předpisu či rozhodnutí jediného společníka přijatého podle § 61 z. o. k. [10] Námitkou, že soudy nižších stupňů dovolatelku řádně nepoučily podle § 118a o. s. ř., dovolatelka toliko poukazuje na údajnou vadu řízení, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, a aniž vymezuje, který z předpokladů přípustnosti je vůči takové otázce naplněn. Uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné. [11] Napadené rozhodnutí ostatně vytýkanou vadou zjevně netrpí. Žaloba nebyla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene a odvolací soud věc posoudil po právní stránce shodně jako soud prvního stupně; nebylo tedy důvodu, aby soud dovolatelku poučoval podle § 118a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3154/2016). [12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. [13] Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 11.900 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.562 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 14.762 Kč. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/27-CDO-4777/2018-1)