# Nejvyšší soud, sp. zn. 27 Cdo 3192/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 27 Cdo 3192/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3192.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 7. 2019
- Datum zveřejnění: 6. 10. 2019
- Klíčová slova: Obchodní společnost
- Dotčené předpisy: § 196a odst. 1, 2, 5 obch. zák.; § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 243b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 38.784 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

## Odůvodnění

[1] Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 13. 5. 2009, č. j. 14 C 283/2008-85, ve znění usnesení ze dne 1. 7. 2009, č. j. 14 C 283/2008-97, a ze dne 22. 7. 2009, č. j. 14 C 283/2008-109, uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci 5.925.150 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu ve vztahu k druhému žalovanému (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

[2] Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. 3. 2010, č. j. 56 Co 310/2009-139, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci 5.925.150 Kč spolu s úrokem z prodlení s tím, že plněním téže povinnosti prvním žalovaným zanikne ve stejném rozsahu povinnost druhého žalovaného (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen "o. s. ř."), a jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

[4] Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný výklad ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen "obch. zák."), k němuž dospěl odvolací soud a podle něhož dohoda o ručení, uzavřená mezi žalobcem a dovolatelem, nepodléhala předchozímu souhlasu jediného akcionáře dovolatele, neboť jí nebyly zajišťovány závazky některé z osob vypočtených v § 196a odst. 1 nebo 2 obch. zák., odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3276/2008, uveřejněné pod číslem 37/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[5] Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

[6] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto, prvnímu žalovanému náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

[7] Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2010, ve výši 32.020 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 6.464 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatele celkem 38.784 Kč.

[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/27-CDO-3192/2018-1)