# Nejvyšší soud, sp. zn. 27 Cdo 1771/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 27 Cdo 1771/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1771.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 8. 2019
- Datum zveřejnění: 5. 11. 2019
- Klíčová slova: Lhůty, Žaloba pro zmatečnost
- Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 31.12.2000; § 230 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 31.12.2000; § 230 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 31.12.2000

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

## Odůvodnění

[1] Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 83 C 114/2015-144, odmítl podání označené jako žaloba pro zmatečnost, směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, podané z důvodu nesprávného složení senátu a dále z důvodu, že žalobkyni byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (výrok I.), zamítl podání žalobkyně, označené jako žaloba pro zmatečnost, směřující proti v záhlaví označeným rozhodnutím, podané z důvodu trestného činu soudce (výrok II.), zamítl žalobu na obnovu řízení podanou proti v záhlaví označeným rozhodnutím (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. 16 Co 44/2017-237, k odvolání žalobkyně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nákladech řízení státu před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

[3] Proti prvnímu a druhému výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Dovolatelce lze přisvědčit, že důvod obnovy řízení upravený v § 228 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, je naplněn nejen tehdy, jestliže bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu, za nějž byl soudce nebo přísedící pravomocně odsouzen, ale i v případě, že jednání soudce nebo přísedícího, ačkoliv nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání, představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, a že v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení (srov. obdobně pro poměry právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003).

[5] Nicméně v projednávané věci dovolatelka přehlíží, že žalobu pro obnovu řízení z důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, bylo možné podle § 230 odst. 1, odst. 2 věty první téhož zákona podat toliko v subjektivní lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit. Dovolatelka tak mohla namítaný důvod obnovy řízení uplatnit do tří měsíců od okamžiku, kdy se dozvěděla o jednání soudce, v němž spatřuje trestný čin (srov. obdobně pro poměry právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1616/2015, a v něm citovaná rozhodnutí).

[6] Podala-li dovolatelka žalobu na obnovu řízení (označenou jako žaloba pro zmatečnost) z výše označeného důvodu dne 26. 5. 2016, učinila tak po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty, neboť - jak správně uvedl soud prvního stupně - o tvrzeném důvodu zmatečnosti se musela dozvědět nejpozději v roce 2001, kdy podala trestní oznámení na soudce pro jednání, v nichž spatřovala trestný čin.

[7] Závěr soudů nižších stupňů, podle něhož byla žaloba podána opožděně, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a dovolání tudíž není pro jeho přezkoumání přípustné.

[8] Ve vztahu k posouzení námitky podjatosti soudců okresního soudu a dále ve vztahu k otázce projednání odvolání bez její přítomnosti dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila ani v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/27-CDO-1771/2018-1)