# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Nd 216/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Nd 216/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:26.ND.216.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 12. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 109/2005 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 10.

## Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému dne 29. března 2005 u Městského soudu v Brně (v té době obecného soudu žalovaného ve smyslu § 85 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o.s.ř.") domáhal stanovení výživného pro zletilé dítě.

Žalovaný v podání doručeném Městskému soudu v Brně dne 13. ledna 2006 navrhl, aby soud "v souladu s ust. § 9 o.s.ř. přenesl svoji příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 10", a to s odůvodněním, že nyní bydlí v obvodu tohoto soudu.

Žalobce s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 nesouhlasil a uvedl, že k takovému postupu neshledává žádný důvod, neboť "v době podání návrhu na zahájení řízení měl žalovaný trvalé bydliště na adrese B., ... přestože v mezidobí změnil adresu trvalého bydliště, je i nadále vlastníkem nemovitostí v městě B., ohledně nichž sám vykonává správu ... musí do města B. za účelem obstarání svých vlastnických záležitostí několikrát ročně cestovat".

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 o.s.ř.) příslušnému soudu (§ 85 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 o.s.ř.) a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

Je nepochybné, že v době podání žaloby (ke dni 29. března 2005) měl žalovaný bydliště v B.; pak je ovšem místně příslušným (ve smyslu § 85 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 o.s.ř.) Městský soud v Brně, u něhož byla žaloba podána. Skutečnost, že žalovaný v mezidobí své bydliště změnil (odstěhoval se do P.), nemůže být sama o sobě důvodem, aby věc byla - z důvodu vhodnosti - přikázána soudu, v jehož obvodu nyní bydlí, a to zvláště za situace, kdy žalobce bydlící v B. a navíc požadující výživné s navrhovanou delegací nesouhlasí. Nelze mimo jiné ztratit ze zřetele, že vzdálenost mezi B. a P. a četnost spojů hromadné dopravy mezi těmito městy bezpochyby dovoluje žalovanému osobní účast u jednání Městského soudu v Brně. Lze tedy uzavřít, že přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 by v posuzovaném případě nebylo vhodným opatřením k hospodárnějšímu, rychlejšímu a po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Proto Nejvyšší soud České republiky návrhu žalovaného na přikázání věci nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2006

JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-ND-216/2006-1)