# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 973/2006 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 973/2006 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.973.2006.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 7. 7. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. ledna 2005, č. j. 23 Co 19/2005-50, potvrdil usnesení ze dne 25. srpna 2003, č. j. 28 C 121/2002-20, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen "soud prvního stupně") zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 234/2000 a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně potvrdil též usnesení ze dne 6. prosince 2004, č. j. 28 C 121/2002-44, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a zároveň zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku tohoto soudu ze dne 1. února 2001, č. j. 9 C 234/2000-12. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně mimo jiné rovněž v názoru, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy platném znění (dále jen "o.s.ř."), neboť dovodil, že okolnosti uváděné žalovaným jsou pouze "procesního charakteru" a jsou důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost (ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.), nikoliv však pro žalobu na obnovu řízení. Současně uvedl, že "jestliže žalovaný podal v průběhu řízení o žalobě na obnovu řízení i žalobu pro zmatečnost a žádal, aby v tomto ohledu byla připuštěna změna návrhu, pak o tomto bude rozhodovat soud I. stupně s přihlédnutím k ustanovením § 232 a násl. o.s.ř.". Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost výslovně opřel o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. V dovolání obsáhle zrekapituloval průběh řízení v projednávané věci a namítl, že "před rozhodováním odvolacího soudu mělo být rozhodnuto o návrhu na změnu žalobního návrhu". Vyjádřil přesvědčení, že - z důvodů uvedených v dovolání - je napadený pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. února 2001, č. j. 9 C 234/2000-12, "zmatečný", neboť "nesprávným postupem soudu byla žalované straně odňata možnost jednat před soudem a lze tedy uplatňovat důvod zmatečnosti uvedený v ust. § 229 odst. 3 o.s.ř.". V této souvislosti uvedl, že "nikdy neobdržel žalobní návrh, neobdržel ani rozhodnutí soudu a ani žádnou jinou písemnost týkající se této věci", jelikož byl "mimo území republiky ... jako studující University v Linci". Dále zdůraznil, že "žalobce již při podávání žaloby o této skutečnosti věděl", a soud, který "provedl řízení bez přítomnosti žalovaného", postupoval "v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.". Má také za to, že napadený pravomocný rozsudek soudu prvního stupně je "nevykonatelný", neboť v jeho výroku "je uvedena povinnost vyklizení bytu č. 28 nacházejícího se ve zcela jiném patře budovy". Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání - s přihlédnutím k jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) - směřuje proti napadenému usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. srpna 2003, č. j. 28 C 121/2002-20. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/, 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení § 237 o.s.ř. platí obdobně (§ 238 odst. 2 o.s.ř.). Ustanovení § 238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v § 237 o.s.ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o.s.ř.). Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003, uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura). Dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení. Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel - opět s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) - však nepředkládá k dovolacímu přezkumu řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Jeho námitky se ve své podstatě soustřeďují k tomu, že v původním řízení vedeném ve věci sp. zn. 9 C 234/2000 Obvodního soudu pro Prahu 4 mu byla - způsobem popsaným v dovolání, tj. v průběhu řízení nesprávným postupem soudu - odňata možnost jednat před soudem. Tím ve skutečnosti uplatnil zmatečnostní vadu (navíc vztahující se k řízení ve věci sp. zn. 9 C 234/2000 Obvodního soudu pro Prahu 4). K tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlíží (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však takové vady přípustnost dovolání nezakládají; jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (§ 229 a násl. o.s.ř.). Takovou žalobu žalovaný uplatnil formou změny návrhu ve smyslu § 95 o.s.ř. v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. srpna 2003, č. j. 28 C 121/2002-20; o takto uplatněné změně žaloby bude následně rozhodovat soud prvního stupně. Argumenty, jimiž žalovaný v dovolání polemizuje s otázkou připuštění změny žaloby, jsou pro rozhodnutí o dovolání zjevně bez právního významu a nejsou způsobilé zpochybnit správnost dovoláním napadeného rozhodnutí, jež je založeno (výlučně) na posouzení otázky, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení. Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, a proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. července 2006 JUDr. Miroslav F e r á k , v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-973/2006-1)