# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 914/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 914/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.914.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 6. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 7. 11. 2003, č.j. 12 Co 467/2003-130, potvrdil usnesení ze dne 10. 7. 2003, č.j. 11 C 125/2002-89, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) nepřiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou dány předpoklady pro to, aby žádosti žalovaných bylo vyhověno (§ 138 odst. 1 o.s.ř.).

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání "podle § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.", v němž odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil jejich majetkové poměry, a dospěl k nesprávnému (předčasnému) závěru, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241a odst. 1, odst. 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

V posuzované věci žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a v § 239 o.s ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených. Dovolatelé se mýlí, pokud opírají přípustnost dovolání o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Podle uvedeného ustanovení je (ve spojení § 238 odst. 2 o.s.ř.) dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. O takový případ se však v souzené věci nejedná, neboť usnesením soudu prvního stupně potvrzeným napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, ale o žádosti o osvobození od soudních poplatků; okolnost, že o takovéto žádosti bylo rozhodováno v průběhu řízení o obnovu původního řízení, není z hlediska přípustnosti dovolání relevantní.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že řízení ve věci nebylo dosud pravomocně skončeno, nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-914/2004-1)