# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 4263/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 4263/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.4263.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 12. 2018
- Datum zveřejnění: 15. 3. 2019
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017; § 3 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013; § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalobkyně napadla dovoláním výrok rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (odvolací soud) ze dne 31. 3. 2017, č. j. 15 Co 88/2017-79, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově (soud prvního stupně) ze dne 20. 12. 2016, č. j. 1 C 99/2016-57, tak, že zamítl žalobu v části týkající se zaplacení poplatků z prodlení (výrok, jímž uložil žalovanému zaplatit částku 20.265 Kč za užívání bytu, potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů).

Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen "o. s. ř." (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), přípustné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na dobu, za niž je požadováno dlužné nájemné - podle předcházející právní úpravy (§ 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "obč. zák.").

Otázku, zda právo žalobkyně na zaplacení poplatků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2670/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4780/2014 (proti tomuto rozhodnutí podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 2886/15), usnesení téhož soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1975/2005]. Při aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák., přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak na straně žalovaného. Vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha, proč výjimečně - právě s ohledem na specifické okolnosti dané věci - je na místě nepřiznání příslušenství představující poplatky z prodlení z nezaplaceného nájemného, není zjevně nepřiměřená. Posouzení otázky dobrých mravů z povahy věci náleží převážnou měrou soudům nižších instancí, neboť ty jsou - s ohledem na zásadu ústnosti a přímosti soudního řízení - s účastníky v bezprostředním kontaktu a disponují tudíž náležitými skutkovými podklady daného sporu; dovolací soud může tuto otázku učinit předmětem svého přezkumu jen v případě zjevného excesu soudů v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1094/2004).

Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, stejně jako námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (rozsudek odvolacího soudu je v napadené části "překvapivý", "nepředvídatelný"), uplatnila dovolatelka nepřípustný dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Ostatně podle ustálené soudní praxe je překvapivým rozhodnutím jen takové rozhodnutí, které nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a doposud přednesených tvrzení účastníků předvídat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Dovolával-li se žalovaný korektivu dobrých mravů již v řízení před soudem prvního stupně, o takové rozhodnutí zjevně nejde.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-4263/2017-1)