# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 390/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 390/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.390.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 3. 2011
- Datum zveřejnění: 8. 4. 2011
- Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (soud prvního stupně) rozsudkem (pro uznání) ze dne 23. 12. 2009, č. j. 17 C 256/2009-9, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit "byt č. 9, sestávající ze dvou pokojů a příslušenství, nacházející se v domě č. p. 1412, ulice J. K. Tyla ve V.", do patnácti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 11 Co 150/2010-48, rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil (žalobce vzal žalobu zpět) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Proti nákladovým výrokům usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž - z důvodů tam uvedených - nesouhlasila s tím, že žalobce nebyl zavázán zaplatit jí vzniklé náklady řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen "o. s. ř.") shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nemůže být založena ani (nesprávným) poučením, že dovolání - i proti těmto nákladovým výrokům - je přípustné.

Lze - stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2002, pod číslem 88 - uzavřít, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. 1. 2001 přípustné.

Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle § 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost).

Dovolatelka podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, avšak žalobci náklady v dovolacím řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. března 2011

Doc. JUDr. Věry Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-390/2011-1)