# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 3307/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 3307/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3307.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 9. 2. 2015 - Datum zveřejnění: 17. 3. 2015 - Klíčová slova: Exekuce, Promlčení, Úroky z prodlení, Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) - Dotčené předpisy: § 110 odst. 3 obč. zák. ## Výrok Dovolání oprávněného se odmítá. ## Odůvodnění K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 3. 2014, č. j. 66 Co 759/2013-288, potvrdil v odvoláním napadené části usnesení Okresního soudu v Opavě (soud prvního stupně) ze dne 13. 6. 2013, č. j. 22 EXE 1233/2012-171, jímž soud prvního stupně zastavil exekuci ohledně částky 964.172,60 Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků a soudního exekutora "spojených s částečným zastavením exekuce"; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, uzavřel, že uplyne-li od právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky z prodlení byly přiznány, doba tří let, promlčí se právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí, jako celek (§ 110 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "obč. zák."). Zároveň dovodil, že závěry tohoto rozhodnutí lze na danou věc aplikovat, neboť podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšší soud může změnit dosavadní judikaturu a učinit tak s účinností pro již probíhající řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 653/2013). Námitku promlčení vznesenou povinným nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák., neboť s ohledem na okolnosti dané věci (závazkový vztah mezi účastníky vznikl v roce 1993, exekuční titul nabyl právní moci 31. 5. 2002) mohl oprávněný při pečlivějším přístupu promlčení práva předejít. Dovolání oprávněného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen "o. s. ř."), odmítl, neboť závěr odvolacího soudu o promlčení úroků z prodlení přiznaných rozhodnutím soudu, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí, jako celku v tříleté promlčecí době, je v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, uveřejněné pod číslem 70/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1923/2013), stejně jako závěr o možnosti aplikovat nový právní názor zaujatý v důsledku relevantní změny judikatury ve všech již probíhajících řízeních (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 653/2013) i závěr o tom, že povinným vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 595/2010, uveřejněné pod číslem 60/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2208/2013, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod číslem 7/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. února 2015 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-3307/2014-1)