# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 3231/2018 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 3231/2018 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3231.2018.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 12. 2. 2019 - Datum zveřejnění: 6. 5. 2019 - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 1209 odst. 1 o. z.; § 243c odst. 1 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 5. 2018, č. j. 8 Cmo 43/2018-62, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 21. 12. 2017, č. j. 8 Cm 165/2017-40, kterým zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 16. 2. 2017 "o povinnosti každého vlastníka jednotky přispívat na správu domu a pozemku jednotnou částkou v celkové výši odpovídající podílu vlastníka na společných částech domu", a uložil navrhovatelům zaplatit Společenství vlastníků XY (dále též jen "Společenství") náklady řízení ve výši 11.200 Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (neboť procesně úspěšnému Společenství náklady v odvolacím řízení nevznikly). Dovolání navrhovatelů proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustné, neboť otázku, zda byl dán ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení shromáždění, jímž bylo rozhodnuto o stejné výši příspěvku na správu domu a pozemku pro bytové i nebytové jednotky, posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýkají nedostatky odůvodnění a zpochybňují správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování, uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. upravuje podmínky, za nichž může být soudem přezkoumáno usnesení přijaté shromážděním společenství vlastníků. Soud se může zabývat (ne)platností usnesení shromáždění jen v případě, že jde o přehlasovaného vlastníka (hledisko osobní), je-li pro to důležitý důvod (hledisko věcné) a je-li návrh podán do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se vlastník o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (hledisko časové). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Takovým usnesením zásadně není rozhodnutí o zvýšení plateb do fondu oprav (příspěvků na správu domu a pozemku), nejde-li o zvýšení extrémní (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016), a nemůže jím být ani usnesení o stanovení výše příspěvků podle stanov (ve stejné výši pro všechny typy jednotek - jako v předmětné věci). Došlo-li napadeným rozhodnutím ke zvýšení příspěvků na správu domu a pozemku pro vlastníky nebytové jednotky (garáže) z částky 10 Kč na 31 Kč za 1 m2 podlahové plochy, nelze - z pohledu současné socioekonomické situace - považovat takové navýšení za natolik intenzivní, že by vyžadovalo zásah veřejné moci. Protože nebyly splněny podmínky stanovené v § 1209 odst. 1 o. z. pro přezkum (ne)platnosti napadeného usnesení shromáždění, nezabýval se dovolací soud (pro nadbytečnost) dalšími v dovolání vznesenými otázkami, o které dovolatelé opírají důvody neplatnosti předmětného usnesení shromáždění, neboť jejich řešení je pro závěr o správnosti rozsudku odvolacího soudu bezvýznamné. V části, v níž dovolatelé napadli výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné [§ 237, § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-3231/2018-1)