# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 318/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 318/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.318.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 6. 6. 2002, č.j. 8 C 119/2001-36, uložil žalovanému vyklidit do dvou měsíců od právní moci rozsudku byt o velikosti 2+1, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství v domě žalobců v L. a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 4. 2. 2003, č.j. 8 C 119/2001-44, odmítl podle § 208 odst. 1 o.s.ř. jako opožděné.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 6. 2003, č.j. 36 Co 236/2003-51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil podáním sepsaným advokátem, v němž vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem soudů obou stupňů o opožděnosti odvolání. Má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241a odst. 1, odst. 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

V posuzované věci žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a v § 239 o.s ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo vůči žalovanému.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 27. května 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-318/2004-1)