# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 3112/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 3112/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3112.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 11. 2017
- Datum zveřejnění: 17. 1. 2018
- Klíčová slova: Vady podání, Dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č. j. 53 Co 338/2016-372, ve spojení s usnesením ze dne 9. prosince 2016, č. j. 53 Co 338/2016-375, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ - dále opět jen "o.s.ř."), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 241b odst. 3 o.s.ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím uplatnil vady řízení (zejména ve vztahu k hodnocení důkazu výpovědí svědkyně M. Z.) a brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá zjištění rozhodná pro závěr o neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 1. září 2002. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl - způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. - vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však - s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) - názor, že ve vztahu k těmto výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 3 o.s.ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), přičemž v této části nebylo o tyto náležitosti doplněno ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o.s.ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti uvedeným výrokům ve skutečnosti nesměřuje, byť dovolatel, avšak pouze formálně, naznačil, že dovolání i proti nim podává.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-3112/2017-1)