# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 2849/2022 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 2849/2022 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2849.2022.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 7. 12. 2022 - Datum zveřejnění: 12. 2. 2023 - Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 1, 3 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 18.295,20 Kč k rukám Mgr. Aleny Houskové, advokátky se sídlem v Praze 10, Meduňková 593/16, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. ## Odůvodnění Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 5. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 258/2021-578, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 14. 5. 2021, č. j. 47 Cm 58/2014-538, ve výrocích, kterými uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.620.928 Kč s úrokem z prodlení a směnečnou odměnu ve výši 5.349 Kč a českému státu náhradu nákladů řízení ve výši 51.289,52 Kč, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - 238a o. s. ř.), tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovolatel jen obsáhle polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), nabízí "svůj vlastní" skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů. Neformuloval však ani jedinou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru závisí, a nespecifikoval ani údajně rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu, resp. ustálenou rozhodovací praxi, od níž by se měl dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona o soudech a soudcích. Dovolání neobsahuje ani řádné vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), když v něm není uvedeno právní posouzení věci, jež dovolatel pokládá za nesprávné a v čem by měla jeho nesprávnost spočívat. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění odvolacího soudu nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. Námitkami, jimiž zpochybnil správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř., uplatnil dovolatel rovněž námitkou, že mu odvolací soud odňal možnost účastnit se odvolacího jednání (když jeho žádosti o odročení z důvodu nemoci nevyhověl). Vytýká mu tak, že řízení zatížil tzv. zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř. K této vadě však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-2849/2022-1)