# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 2539/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2539.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 5. 9. 2017 - Datum zveřejnění: 10. 11. 2017 - Dotčené předpisy: § 2 odst. 3 o. z.; § 8 o. z.; § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Luboše Komůrky, advokáta se sídlem v Jihlavě, Benešova 1304/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. ## Odůvodnění Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě (odvolací soud) ze dne 20. 7. 2016, č. j. 54 Co 51/2016-79, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě (soud prvního stupně) ze dne 22. 7. 2015, č. j. 20 C 69/2015-23, jímž mu uložil povinnost vyklidit tam specifikovanou nemovitost do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustné, neboť otázku, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona, od níž není důvod se odchýlit - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2001, č. 4, str. 111), stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen "obč. zák." (k výkladu tohoto ustanovení se také vztahuje výše citovaná judikatura), s účinností od 1. 1. 2014 je obsažena v § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen "o. z.") a v § 8 o. z. vylučující právní ochranu při zjevném zneužití práva; judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák., lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014). Při úvaze, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele, tak i na straně žalobkyně, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, navíc dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel sice napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu "v celém rozsahu", avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§ 237, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 5. září 2017 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-2539/2017-1)