# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 2490/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 2490/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2490.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 10. 2017
- Datum zveřejnění: 19. 12. 2017
- Klíčová slova: Dovolání, Vady podání
- Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.859 Kč, k rukám Mgr. Radka Vachtla, advokáta se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

## Odůvodnění

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. 72 Co 267/2016-130, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 3. 2016, č. j. 22 C 122/2014-116, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2016, č. j. 22 C 122/2014-123, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 920.000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen o. s. ř., odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.

V dovolání není uplatněn ani (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím dovolatelka jednak namítla vady řízení (brojí proti tomu, že odvolací soud neprovedl jí požadovaný důkaz znaleckým posudkem) a jednak se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci (zpochybněním pravosti dodatku k nájemní smlouvě).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 11. října 2017

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-2490/2017-1)