# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 2357/2004 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 2357/2004 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2357.2004.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 11. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 27. 3. 2003, č. j. 24 C 339/98-204, zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným nájemcem družstevního bytu č. 11 v H., o velikosti 1+1 s příslušenstvím (dále jen "předmětný byt") a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 2. 2004, č. j. 11 Co 28/2004-246, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že žalobce je nájemcem předmětného bytu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal vedlejší účastník na straně žalované dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), v němž uplatňuje dovolací důvody dle § 241a odst. 3 o.s.ř. a svou legitimaci k jeho podání zdůvodňuje poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1843/97, a ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 28 Cdo 164/2003. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. zrušil a vrátil "jej" (patrně věc) k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení § 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je zastáván i v právní literatuře (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář. Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád, komentář, 6. vydání, Praha C. H. Beck, 2003, s. 1059, bod 3.) a v soudní praxi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). Uveřejněním posléze uvedeného rozhodnutí byla sjednocena praxe senátů dovolacího soudu, jež dříve zaznamenala i rozhodnutí opačná - viz v dovolání citované usnesení sp. zn. 28 Cdo 164/2003. Odkaz na rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 1843/97 není přiléhavý, neboť toto rozhodnutí bylo založeno na aplikaci jiné procesní úpravy (o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000). V posuzovaném případě podal dovolání vedlejší účastník na straně žalovaného, tedy někdo, kdo k tomu není oprávněn. Nejvyšší soud ČR proto dovolání vedlejšího účastníka podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť vedlejší účastník s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci (ani žalovanému) v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. listopadu 2004 JUDr. Miroslav Ferák, v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-2357/2004-1)