# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 2233/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 2233/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2233.2012.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 28. 3. 2013
- Datum zveřejnění: 15. 5. 2013
- Klíčová slova: Dobré mravy, Vyklizení nemovitosti
- Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 obč. zák.; § 126 odst. 1 obč. zák.; § 3 předpisu č. 116/1990Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.993,- Kč k rukám Mgr. Karla Volfa, advokáta se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

## Odůvodnění

Žalobou podanou dne 23. 2. 2009 u Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) se Pražské stavební bytové družstvo, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, IČO 00033243 (dále jen "dlužník"), domáhalo, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a vyklizenou mu předat "nebytovou jednotku - garáž č. 2548/43 v budově čp. 2548 postavené na pozemku parc. č. 2780/217, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, obec Praha, na LV č. 3813 pro katastrální území S." (dále jen "předmětná garáž" nebo "garáž"). Žalobu odůvodnilo zejména tím, že je vlastníkem této garáže, ke které nevznikl žalovanému platný nájem a kterou tak užívá bez právního důvodu.
Usnesením ze dne 17. 4. 2009, č. j. MSPH 96 INS 714/2009 - A - 256, Městský soud v Praze zjistil (s účinky od 17. 4. 2009, 9.30 hod.) úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs; insolvenčním správcem majetkové podstaty dlužníka ustanovil advokáta JUDr. Tomáše Pelikána. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka bylo řízení v této věci ze zákona přerušeno. Podáním ze dne 12.6.2009 insolvenční správce dlužníka (jeho zástupce) navrhl, aby v řízení bylo pokračováno, stal se tak účastníkem daného řízení na straně žalobce namísto dlužníka (§ 264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů).

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 4. 3. 2011, č.j. 5 C 152/2009-101, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Zjistil, že dlužník je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník garáže. Dne 20. 11. 1995 uzavřel jako budoucí prodávající s Ing. J. S. jako budoucím kupujícím smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní reg. číslo 815/043, v níž se zavázal k uzavření kupní smlouvy na garáž a příslušný podíl na společných částech objektu a pozemku do devíti měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí o kolaudaci stavby, a to za kupní cenu 173.200,- Kč bez DPH a bez ceny poměrné části pozemku. Ve smlouvě je vedle jména budoucího kupujícího poznámka " převod Ing. T. M., P., K.". Žalovaný uhradil žalobci dne 15. 5. 1997 částku 18.200,- Kč na třetí splátku a dne 1. 3. 1999 částku 35.442,- Kč na úhradu DPH a poměrnou část ceny pozemku; garáž převzal a stále ji užívá. Dále bylo zjištěno, že žalovaný zastoupený na základě plné moci ze dne 2. 7. 1997 D. M. uzavřel se žalobcem smlouvu označenou jako nájemní smlouva (dále jen "Smlouva"), jejíž datum uzavření je nečitelné a v níž byla doba nájmu sjednána na dobu určitou do okamžiku vkladu vlastnického práva k jednotce a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy, přičemž vzhledem "k charakteru právního vztahu" byl nájem sjednán jako "bezúplatný". Soud dospěl k závěru, že Smlouva, kterou posoudil jako smlouvu inominátní podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.") s prvky smlouvy nájemní a smlouvy o výpůjčce, je platná, přestože neobsahuje ustanovení o výši "úhrady" (vzhledem k tomu, že žalovaný ještě před podpisem Smlouvy uhradil "kupní cenu" garáže, nelze mít za to, že by ji užíval bez jakéhokoli protiplnění). Smlouva byla uzavřena bez povinnosti hradit nájemné v souladu s tehdejší vůlí účastníků a jejím cílem bylo "dočasně řešit nastalou situaci" do doby převodu vlastnického práva ke garáži na žalovaného. Dodal, že poskytnutí ochrany vlastnickému právu žalobce by s přihlédnutím ke všem okolnostem případu bylo v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2012, č.j. 51 Co 269/2011-137, změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému předmětnou garáž vyklidit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že Smlouva není inominátní smlouvou podle § 51 obč. zák. s rysy smlouvy o výpůjčce a smlouvy nájemní, ale jedná se s ohledem na projevenou vůli účastníků o smlouvu nájemní, která je však neplatná, neboť postrádá podstatnou náležitost - úplatnost. Smlouvu nelze hodnotit ani jako smlouvu o výpůjčce, i když některé znaky výpůjčky má. Uzavřel, že žalovaný užívá garáž bez právního důvodu a je povinen ji ve smyslu § 126 obč. zák. vyklidit. Výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) vzhledem k tomu, že žalovanému nesvědčilo právo legitimního očekávání nabytí vlastnického práva ke garáži, neboť smlouvu o smlouvě budoucí kupní uzavřel s dlužníkem Ing. J. S., přičemž tato smlouva je účinná jen mezi jejími účastníky a práva a povinnosti z ní nelze platně postoupit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen "o.s.ř.") a odůvodnil je ustanovením § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Z procesního hlediska odvolacímu soudu vytkl, že ho nepoučil podle § 118a odst. 2 o.s.ř. o možnosti jiného právního posouzení a rozhodl "překvapivě" a že bylo porušeno jeho práva na spravedlivý proces tím, že v řízení před odvolacím soudem došlo ke změně v obsazení senátu. Právní posouzení věci odvolacím soudem označil za nesprávné, pokud jde o hodnocení Smlouvy s tím, že se zcela v tomto směru ztotožňuje s posouzením věci soudem prvního stupně. Dále namítal, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Uvedl, že žalobce jej "ochromil" v možnosti domáhat se sankčně svých nároků z uzavřené kupní smlouvy tím, že ho udržoval po celou dobu v přesvědčení, že k převodu vlastnického práva ke garáži v jeho prospěch dojde poté, co odpadnou "ryze formální důvody", a jako "prozatímní řešení" mu předložil nájemní smlouvu. Právo vlastnické je stejně významné jako právo chránící oprávněné, tj. legitimní, očekávání smluvních stran, přičemž při posuzování toho, kterému z těchto práv lze přiznat vyšší míru právní ochrany, je nutno vycházet z "hodnocení počínání účastníků během naplňování společného cíle"; žalovaný se po celou dobu choval předvídatelně a seriózně, své závazky z uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí splnil, zatímco žalobce splnění svého závazku soustavně oddaloval a následky jím vyvolané se "ani nepokusil jakkoli odčinit". Dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1303/2008, nálezy Ústavního soudu sp. zn. ÚS 3571/10, ÚS 353/04, II. ÚS 571/08, na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze v obdobných věcech a jako "nedílnou součást" svého dovolání přiložil vyjádření advokátky JUDr. Elišky Vrané podané ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 120/2009 a 11 C 121/2009. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření označil dovolání za nedůvodné a navrhl jeho zamítnutí; zdůraznil zejména skutečnost, že žalovaný neuzavřel s dlužníkem žádnou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, nemohl proto nabýt legitimní očekávání převodu vlastnictví a výkon práva žalobce ve vztahu k němu není v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012, neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Shledal, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř oprávněnou osobou (účastníkem řízení) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné.

Dovolací soud předesílá, že nepřihlédl k obsahu podání advokátky JUDr. Elišky Vrané, na něž právní zástupkyně žalovaného ve svém dovolání odkázala jako na jeho "nedílnou součást". Jestliže dovolatele zastupuje v dovolacím řízení advokát, je podmínka povinného zastoupení dovolatele ve smyslu ustanovení § 241 o. s. ř. naplněna, když je dovolání tímto zástupcem sepsáno. Advokát má možnost ztotožnit se s obsahem podání učiněným samotným účastníkem před tím, než si tento advokáta pro zastupování zvolí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod poř. č. 64), ale nikoli s podáním jiného advokáta učiněným v jiné (byť skutkově obdobné věci), neboť takové podání logicky neobsahuje důvody, z jakých se rozhodnutí napadá. Podání učiněné v jiné věci nemůže reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.].

Dovolatel v první řadě namítl, že řízení bylo postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.], kterou spatřuje v tom, že se mu v řízení před odvolacím soudem nedostalo poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř. o možnosti odlišného právního posouzení, v důsledku čehož pro něj bylo rozhodnutí odvolacího soudu "překvapivé", jakož i v tom, že v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně v obsazení senátu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-2233/2012-1)