# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 1913/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 1913/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1913.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 19. 8. 2014 - Datum zveřejnění: 29. 8. 2014 - Klíčová slova: Promlčení, Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) - Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; § 110 odst. 1 obč. zák.; § 112 obč. zák. ## Výrok Dovolání povinné se odmítá. ## Odůvodnění Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 24. 4. 2012, č. j. 66 Co 846/2011-186, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2011, č. j. 53 Nc 10518/2005-163, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce nařízené týmž soudem usnesením ze dne 2. 9. 2005, č. j. 53 Nc 10518/2005-10. Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "o. s. ř."), které je třeba při rozhodování věci použít, protože napadené usnesení bylo vydáno v době do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že stal-li se exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 1996, č. j. 30 C 103/95-13) vykonatelným dne 10. 11. 1996, byl návrh na nařízení exekuce dne 27. 7. 2005 podán oprávněnou před uplynutím desetileté promlčecí lhůty, jejíž běh se podáním tohoto návrhu zastavil, vyplývá přímo z ustanovení § 110 odst. 1 věta první a § 112 věta první zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 884/2005, uveřejněného pod č. 58/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Zpochybnila-li povinná vykonatelnost exekučního titulu, činí tak prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť napadá skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází (ohledně doručení exekučního titulu). K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. - jak je zřejmé ze znění ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Navrhuje-li zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pro svoji nemajetnost, přehlíží, že zastavení exekuce z tohoto důvodu odvolací soud (ani soud prvního stupně) v napadeném rozhodnutí neposuzoval. Protože dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. srpna 2014 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-1913/2014-1)