# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 1655/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 1655/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1655.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 7. 2011
- Datum zveřejnění: 15. 9. 2011
- Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.

## Výrok

I.Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Herblicha, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 1. 12. 2009, č.j. 31 C 138/2009-58, zastavil řízení (pro zpětvzetí žaloby), rozhodl o nákladech řízení účastníků a o vrácení soudního poplatku žalobkyni.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením

ze dne 13. 9. 2010, č.j. 53 Co 398/2010-76, usnesení soudu prvního soudu v napadené části, tj. ve výroku o nákladech řízení účastníků, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o. s. ř.", lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu "věc sama" srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 500,- Kč (§ 14 odst. 3 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 160,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 8. července 2011

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-1655/2011-1)