# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 1596/2003 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 1596/2003 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1596.2003.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 3. 9. 2003 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 30. dubna 2003, č. j. 17 Co 117/2003-93, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Znojmě (soudu prvního stupně) ze dne 12. února 2003, č. j. 5 C 121/2001-67, jímž byla podle - vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů - přiznána znalkyni JUDr. D. K. odměna za znalecký posudek v částce 3.375,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 378,50 Kč. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce F. Š. dovolání, v němž - z důvodů tam uvedených - namítl vadnost a nevěrohodnost znaleckého posudku, za jehož podání byla znalkyni přiznána odměna, a navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že je považuje za nepřípustné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o.s.ř.") shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem). Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V projednávané věci nelze přípustnost dovolání dovozovat z ustanovení § 237 o.s.ř. už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přiznání odměny znalkyně, není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ( srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř.). Pro úplnost zbývá dodat, že vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud - bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) - dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura; citované rozhodnutí bylo dne 16. dubna 2003 na společném zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu přijato k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a bude uveřejněno pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. září 2003 JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-1596/2003-1)