# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 1521/2023 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 1521/2023 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1521.2023.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 13. 9. 2023 - Datum zveřejnění: 20. 11. 2023 - Klíčová slova: Poplatky soudní, Zastoupení - Dotčené předpisy: § 10a o. s. ř.; § 104 odst. 1 o. s. ř.; § 243b o. s. ř.; § 4 odst. 1 písm. c) předpisu č. 549/1991 Sb.; § 243f odst. 2 o. s. ř.; § 9 odst. 2 předpisu č. 549/1991 Sb.; § 9 odst. 7 předpisu č. 549/1991 Sb.; § 243 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. 91 Co 250/2018-242, zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 1. 3. 2021 proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. 91 Co 250/2018-172, a Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 Co 248/2020-182 (výrok I), i řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 9. 8. 2021 proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 91 Co 250/2018-190, a Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 4 Co 107/2021-204 (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2 Co 16/2022-253, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalobce - nezastoupen advokátem - dovolání, v němž současně (opět) požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci napadených usnesení. Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o. s. ř."). Jestliže dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2022, č. j. 91 Co 250/2018-242, proti němuž dovolání rovněž výslovně směřuje, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti němu podle § 104 odst. 1 a § 243b o. s. ř. zastavil. Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích]. Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 91 Co 250/2018-275, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4.000 Kč s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 18. 4. 2023, ve stanovené lhůtě (ani později) však soudní poplatek za dovolání nezaplatil. Na výzvu reagoval pouze další žádostí o osvobození od soudních poplatků "pro celé řízení se zpětnou účinností včetně všech jeho dovolání a jiných jeho návrhů" a o ustanovení advokáta. K této žádosti již soud prvního stupně nepřihlížel, měl za to, že žalobce se chová "sudičsky" a jedná se o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Jelikož dovolatel soudní poplatek za dovolání přes poučení o následcích jeho nezaplacení ani k výzvě soudu prvního stupně neuhradil, Nejvyšší soud v souladu s ust. § 243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost dovolatele zaniká (viz § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích). Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované - mechanické a novými skutečnostmi neodůvodněné - žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Ústavního soudu z 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, ze 7. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 873/2022). O odkladu právní moci či vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolací řízení zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-1521/2023-1)