# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 1439/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 1439/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1439.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2014
- Datum zveřejnění: 23. 6. 2014
- Klíčová slova: Neplatnost právního úkonu, Přípustnost dovolání, Výpověď z nájmu bytu
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. května 2013, č. j. 49 C 135/2011-40, výrokem I. zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne 3. června 2011 z nájmu žalobce k "bytu č. 7 nacházejícímu se v B., II. poschodí, sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství" (dále jen "Výpověď" a "předmětný byt", resp. "byt"); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. ledna 2014, č. j. 19 Co 301/2013-68, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že určil, že výpověď je neplatná; zároveň ho změnil i nákladovém výroku II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) včasné dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen "o. s. ř." Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací však dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání podle citovaného ustanovení přípustné.

Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) dovolatel uplatnil rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud postupoval podle dosavadních právních předpisů (§ 3076 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jsou právní názory, že Výpověď je neplatná pro neurčité skutkové vymezení uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době dání Výpovědi (dále jen "obč. zák."), a že citované ustanovení upravuje "dvě" skutkové podstaty zde uvedeného výpovědního důvodu, a to jednak situaci, kdy nájemce byt "neužívá", jednak situaci, kdy jej "užívá jen občas" (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 24. září 2009, sp. zn. 26 Cdo 4548/2008, tj. rozhodnutí, na nějž už v žalobě poukázal žalobce, z 15. července 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009, ze 14. listopadu 2011, sp. zn. 26 Cdo 2831/2010, a z 16. května 2012, sp. zn. 26 Cdo 2039/2011). Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů odchýlit ani v poměrech souzené věci.

Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl - se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) - pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2014
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-1439/2014-1)