# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 1237/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 26 Cdo 1237/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1237.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 10. 2015
- Datum zveřejnění: 4. 1. 2016
- Klíčová slova: Exekuce, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2015, č. j. 20 Co 555/2014-119 jímž bylo zrušeno usnesení soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské, zástupce soudního exekutora JUDr. Jána Loceka, Exekutorský úřad Kutná Hora, ze dne 23. 4. 2014, č. j. 092 EX 104/10-99, o rozvrhu rozdělované podstaty, a věc byla soudní exekutorce vrácena k dalšímu řízení, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení
- § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je dle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel v dovolání ustanovení § 237 o. s. ř. vůbec nezmiňuje a předpoklad přípustnosti dovolání vymezuje tak, že "v dovoláním napadeném rozhodnutí byla řešena otázka, která by měla být posouzena jinak, než byla posouzena odvolacím soudem", což žádnému hledisku uvedenému v § 237 o. s. ř. neodpovídá; podle jednoho ze zákonných předpokladů přípustnosti, k němuž dovolatel zřejmě směřoval, se sice lze domáhat, aby rozhodná otázka hmotného nebo procesní práva byla Nejvyšším soudem posouzena jinak, ale musí jít o právní otázku dříve vyřešenou právě dovolacím - nikoli odvolacím - soudem.

Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nemůže být dovolatelem uplatněný návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§ 243 písm. a) o. s. ř.) důvodný, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-1237/2015-1)