# Nejvyšší soud, sp. zn. 26 Cdo 1164/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 26 Cdo 1164/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1164.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 4. 2012 - Datum zveřejnění: 16. 5. 2012 - Klíčová slova: Dobré mravy, Výpověď z nájmu bytu - Dotčené předpisy: § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák.; § 3 odst. 1 obč. zák. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 11. 2009, č. j. 26 C 525/2008-49, zamítl žalobu na určení, že výpověď žalovaného z nájmu "bytu číslo 13 o velikosti 2+1 s příslušenstvím o výměře 52,18 m2, v 5. podlaží domu č.p. 2697 v katastrálním území Z., obec P., J. č.or. 53, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny, WC, lodžie, spíže a sklepa" (dále "předmětný byt", resp. "byt" a "předmětný dům") ze dne 19. 2. 2007, doručená žalobcům dne 22. 2. 2007, je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobců Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2010, č.j. 21 Co 227/2010-105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu předmětného bytu, daná žalovaným (vlastníkem předmětného domu) žalobcům (nájemcům předmětného bytu) dopisem ze dne 19. 2. 2007 (dále jen "Výpověď") je platným právním úkonem, že obsahuje všechny zákonné náležitosti a že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen "obč.zák.") byl naplněn, neboť žalobci nezaplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále "úhrada za služby") ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a uvedených plateb. Odvolací soud rovněž přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že okolnost spočívající v tom, že žalobci před doručením Výpovědi svůj dluh na nájemném spolu s jeho příslušenstvím zaplatili (dne 19. 2. 2007), může být významná pouze pro posouzení věci z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 532/2000). Konstatoval, že Výpověď není neplatná ani pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.), neboť žalobci se nenacházeli v natolik nepříznivé situaci, jež by jim znemožňovala řádně platit nájemné a zálohy na služby, když navíc již v minulosti dlužili na nájemném vysokou částku, kterou žalovanému spláceli. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustností se blíže nezabývali (pouze odkázali na poučení odvolacího soudu o tomto opravném prostředku) a uplatnili v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nikoli "§ 241a odst. 3 o.s.ř.", na nějž nesprávně odkázali). Uvádějí, že před doručením Výpovědi zaplatili svůj dluh na nájemném i s příslušenstvím, že žalovanému nevznikla žádná újma, že již platí nájemné a zálohy na služby řádně a včas, že jsou starobními důchodci s nízkými příjmy a že žalovaný měl ,,poměrně vysoko nastaveny zálohy na služby". Namítají, že Výpověď je tak z posléze uvedených důvodů v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad jeho vykonatelnosti. V podání, jež bylo doručeno soudu prvního stupně dne 1. 9. 2010, žalobce a) znovu zdůraznil okolnosti, na něž poukázal již v dovolání a jež měly soudy obou stupňů zohlednit při posuzování souladu Výpovědi s dobrými mravy. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností. Dovolání není v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (který byl zrušen nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11, s účinností k 31. 12. 2012), podle něhož je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží. Dovolatelé výslovně neoznačují otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Jde-li o námitku týkající se rozporu Výpovědi s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.), posuzuje ji soud podle právní úpravy účinné od 31. 3. 2006 (na rozdíl od právní úpravy účinné do uvedeného data) v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč.zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod R 28/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně nelze ztratit ze zřetele, že při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 39 obč.zák. pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 24. 11. 2010, sp.zn. 26 Cdo 5277/2009, z 14. 4. 2011, sp.zn. 26 Cdo 2773/2010, a z 16. 11. 2011, sp.zn. 26 Cdo 4136/2010, a usnesení z 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 3801/2010, a z 7. 12. 2011, sp.zn. 26 Cdo 4050/2010). Se zřetelem k řečenému nelze odvolacímu soudu vytýkat, že při posuzování otázky naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu nezohlednil okolnost spočívající v tom, že dovolatelé ke dni doručení Výpovědi svůj dluh na nájemném uhradili; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe. Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. dubna 2012 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/26-CDO-1164/2011-1)