# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 947/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 947/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.947.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 9. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

## Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 278.200,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody způsobené při dopravní nehodě jejím zaměstnancem.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. 3. 1997, č. j. 30 C 168/95-21, řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastavil, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení části soudního poplatku. Dovodil, že řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, neboť jako žalobce je v žalobě označen odštěpný závod, který nemá právní subjektivitu a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 1997, č. j. 23 Co 630/97-31, odvolání žalobkyně odmítl jako opožděné podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o.s.ř., a namítá, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení podle § 243b o.s.ř. zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.), a po zjištění, že proti usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolací řízení musí být zastaveno.

Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, č. j. 95 K 32/96-92, byl na majetek žalované prohlášen konkurs, s účinky prohlášení ode dne vyvěšení usnesení na úřední desce soudu. Po splnění rozvrhového usnesení Městský soud v Praze konkurs na majetek žalované usnesením ze dne 26. 11. 2001, č. j. 95 K 32/96-629, zrušil a žalovaná byla ke dni 19. 6. 2002 vymazána z obchodního rejstříku.

Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná právnická osoba v průběhu dovolacího řízení výmazem z obchodního rejstříku ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Dovolací soud proto dovolací řízení podle § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. a § 243c o.s.ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2002

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-947/2002-1)