# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 583/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 583/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.583.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 5. 2018
- Datum zveřejnění: 30. 7. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady podání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 2 o. s. ř.; § 241b odst. 3 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 13 Co 269/2017-392, nemá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Dovolání neobsahuje vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, která ze zákonem stanovených podmínek přípustnosti dovolání a čím konkrétně je naplněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).

Dovolatelka otázku přípustnosti dovolání zcela pominula, neurčila, který ze zákonem stanovených předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) má být naplněn, ani jej blíže nevymezila; o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Za důvod dovolání sice označila nesprávné právní posouzení věci, avšak obsahem jejího dovolání je pouze zpochybnění skutkových závěrů soudů obou stupňů a hodnocení znaleckých posudků. Ani z obsahu dovolání tedy nelze dovodit, ve vztahu k jaké právní otázce by měla být přípustnost dovolání zvažována.
Protože dovolání pro absenci zákonem vyžadovaných náležitostí nedává prostor pro posouzení přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-583/2018-1)