# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 4293/2013
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4293.2013.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 2. 2015
- Datum zveřejnění: 4. 3. 2015
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Řízení o dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 243f odst. 3 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 11. 4. 2013, č.j. 60 Co 113/2013-352, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť v něm dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a rovněž neuplatnil způsobilý dovolací důvod.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž musí uvést, v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti dovolání v daném případě spatřuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedený požadavek dovolatel ve svém dovolání nesplnil.

Dovolatel namítá nesprávný procesní postup soudu při zjišťování skutkového stavu věci, zpochybňuje hodnocení důkazů - znaleckých posudků a vytýká neprovedení navrženého důkazu - revizního znaleckého posudku. Uplatněné námitky nesměřují k vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž především zpochybňují hodnocení důkazů soudem a správnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že žalovaná neodpovídá za poškození zdraví žalobce. Nesprávný procesní postup soudu však nepředstavuje nesprávné právní posouzení věci (tj. jediný způsobilý dovolací důvod - § 241a odst. 1 o. s. ř.) a vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o sobě přípustným dovolacím důvodem (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Konečně nelze přehlédnout, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na dovolatelem vytýkaném závěru, že v případě rozporu mezi posudkem ustanoveného znalce a posudkem znalce předloženého účastníkem má být bez dalšího dána přednost posudku soudem ustanoveného znalce. Takový závěr odvolací soud neučinil, nýbrž potvrdil správnost úvah soudu prvního stupně, který podrobně a srozumitelně vysvětlil, proč při zjišťování skutkového stavu vyšel ze závěrů jím ustanoveného znalce a nikoli ze závěrů znaleckého posudku předloženého žalobcem (pro nedostatek příslušných náležitostí hodnoceného jako listinný důkaz).

Žádná z dovolatelem uplatněných námitek tedy nepředstavuje důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. února 2015

JUDr. Robert Waltr
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-4293/2013-1)