# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 4/2009

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 4/2009
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4.2009.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 2. 2009
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 9. 2008, č.j. 18 Co 428/2008-48, odmítl jako nepřípustné odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 6. 2008, č.j. 11 C 174/2008-31, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1.128,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, neboť napadeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2.000,- Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalovaná - nezastoupena advokátem - podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastnicí řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolatelka v projednávané věci není zastoupena advokátem ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu "věc sama" srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61, případně usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).

Přípustnost dovolání není dána ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako objektivně nepřípustné, nespadá mezi případy taxativně vyjmenované v uvedených ustanoveních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4704).

Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. února 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-4/2009-1)