# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 3940/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 3940/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3940.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 11. 2018
- Datum zveřejnění: 20. 2. 2019
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady řízení
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 242 odst. 3 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.083 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Barbory Kovaříkové, advokátky se sídlem Sladkovského 767, Pardubice.

## Odůvodnění

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 6. 2018, č. j. 27 Co 94/2018-585, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 12. 2017, č. j. 8 C 78/2012-501, jímž byla, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 1. 2018, č. j. 8 C 78/2012-506, zamítnuta žaloba o zaplacení 131.001 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí založil na závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by v rozhodném období trpěla tvrzenými zdravotními obtížemi, že by jí vznikla škoda v podobě tvrzeného ušlého zisku a že by mezi těmito skutečnosti byla příčinná souvislost, a to přesto, že jí ze strany soudu prvního stupně byla poskytnuta všechna potřebná procesní poučení k prokázání rozhodných skutečností.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že jí soud prvního stupně neposkytl řádné poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a že neprovedl všechny navržené důkazy, přičemž odvolací soud v těchto procesních vadách nezjednal nápravu. Tím však uplatňuje námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní by ovšem bylo možno podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., tedy jestliže by uplatnila i další námitky, které by směřovaly proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).

Přípustnost dovolání je zčásti vyloučena též ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek řeší dva dílčí nároky na náhradu škody vyplývající z téže škodní události. Vedle nároku na náhradu majetkové škody ve výši 120.000 Kč požaduje totiž dovolatelka i náhradu za ztížení společenského uplatnění (tj. za nemajetkovou újmu) ve výši 30.000 Kč. Tento nárok má samostatnou povahu a samostatně musí být posuzována i otázka přípustnosti dovolání. Protože tedy v této části výroku bylo rozhodnuto o nároku na peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, není dovolání přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu již nebylo nutno rozhodovat o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (označený jako návrh na odklad právní moci), který byl dovolacímu soudu doručen dne 14. 11. 2018.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 6.380 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 8.083 Kč.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-3940/2018-1)