# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 3900/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 3900/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3900.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2013
- Datum zveřejnění: 21. 3. 2013
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

## Text rozhodnutí

25 Cdo 3900/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, IČO 45797072, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 18, proti žalovanému Ing. P. O., IČO 45714339, s místem podnikání Praha 6, Terronská 49, zastoupenému JUDr. Vendelínem Mihálikem, advokátem, se sídlem Praha 2, Římská 16, o zaplacení 22.524,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 138/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2012, č.j. 53 Co 111/2012-67, takto:
I. V řízení bude pokračováno na straně žalobce s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a.
II. Dovolání se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2012, č.j. 53 Co 111/2012-67, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 12. 2011, č.j. 21 C 138/2011-40, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalující Pozemkový fond České republiky domáhal na žalovaném zaplacení 22.524,14 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení byl s účinností ke dni 1. 1. 2013 Pozemkový fond České republiky zákonem č. 503/2012 Sb. zrušen (§ 23), do jeho práv a povinností, včetně práv a povinností ze správních a soudních řízení, jejichž byl účastníkem, vstoupila Česká republika a k výkonu těchto práv a povinností se stal příslušným citovaným zákonem zřízený Státní pozemkový úřad (§ 22 odst. 1). Nejvyšší soud proto podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. - podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen "o. s. ř.") a shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a v obchodních věcech 100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 22.524,14 Kč, tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonné hranice 50.000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání žalobce je zákonem vyloučena, dovolací soud se již nezabýval řešením otázky případného splnění dalších podmínek přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o opravných prostředcích (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nepřípustné dovolání žalobce Nejvyšší soud podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2013

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-3900/2012-1)