# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 2921/2009

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 2921/2009
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2921.2009.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2009
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 23. 9. 2008, č.j. 53 C 166/2008-57, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2 967,- Kč s příslušenstvím a zavázal jej k náhradě nákladů řízení žalobkyni. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze vzhledem ke zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 20. 2. 2009, č.j. 14 Co 483/2008-89, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, rozhodl o nákladech prvostupňového řízení a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení podala žalobkyně dovolání "podle ust. § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.", jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 2. 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb., přičemž dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť usnesení o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání, avšak usnesení o nákladech řízení mezi nimi uvedeno není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z dovolatelkou výslovně zmíněného ust. § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť toto ustanovení zakládá přípustnost pouze pro dovolání proti usnesení (výroku) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. V daném případě však dovolání zjevně nesměřuje proti takovému výroku, nýbrž pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-2921/2009-1)