# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 2818/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 2818/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2818.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 11. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.; § 238 předpisu č. 99/1963Sb.; § 239 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2005, č. j. 27 Co 456/2005-93, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 12. 7. 2005, č. j. 4 C 253/2001-78, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 22. 3. 2004, č. j. 4 C 253/2001-25, jako opožděné dle ust. § 208 odst. 1 o. s. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 27 Co 456/2005-93, podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 239 odst. 3 o. s. ř. a podávají z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř./.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 237 o. s. ř. přípustnost dovolání žalovaných nezakládá, jelikož rozhodnutí dovolacího soudu není usnesením "ve věci samé". Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ust. § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z případů taxativně vyjmenovaných v těchto ustanoveních (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1050/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 57).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2006

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-2818/2006-1)