# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 2571/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 2571/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2571.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 11. 2016
- Datum zveřejnění: 20. 2. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2016, č. j. 20 Co 449/2015-308, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud a soud prvního stupně postupovaly v rozporu s procesní úpravou dokazování znaleckým posudkem podle § 127 o. s. ř. a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, jestliže odmítly provést důkaz výslechem MUDr. Zdeňka Karkana, který vypracoval posudek v rámci správního řízení vedeného před Krajským úřadem Královéhradeckého kraje a dospěl ke konkrétním odborným závěrům, jež jsou v protikladu se znaleckým posudkem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze i s posudky dalších zainteresovaných znalců, zcela opomíjí fakt, že v dané věci soud prvního stupně hodnotil čtyři znalecké posudky vypracované mimo řízení (včetně posudku MUDr. Zdeňka Karkana), a nelze proto dovodit, že by mu byla upřena možnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti potřebné k úspěšnému uplatnění nároku.

Vyšel-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) ze závěrů posudku znaleckého ústavu (3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze), který byl ustanoven soudem a který ve svých závěrech reagoval i na sporné závěry posudku MUDr. Zdeňka Karkana, a odůvodnil-li i poukazem na obsah dalších provedených důkazů svůj závěr o tom, že žalovaná při léčbě žalobce postupovala v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), postupoval v souladu s ustanovením § 132 i § 127 o. s. ř. Odvolací soud z hlediska řešení dovolatelem předestřené procesněprávní otázky (neprovedení důkazu) nepostupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3096/2014, a ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 413/2015).

Byl-li postup žalované při léčbě žalobce shledán lege artis, bylo by možno usuzovat na dovolatelem namítané porušení tzv. obecné prevenční povinnosti vyplývající z ustanovení § 415 obč. zák., jen pokud by existovaly konkrétní okolnosti, které vyžadovaly provedení dalších úkonů či zvláštních opatření nad rámec předepsaného či obvyklého postupu a byly způsobilé k zamezení či snížení možnosti způsobení újmy na zdraví (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1400/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1273) V daném případě však žádné takové konkrétní okolnosti z provedených důkazů zjištěny nebyly. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3234/2006 a sp. zn. 25 Cdo 1509/2013 není přiléhavý, neboť nejsou v rozporu s výše uvedenými závěry, naopak je podporují.

Uplatněné námitky tak postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. listopadu 2016

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-2571/2016-1)