# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 2458/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 2458/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2458.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 11. 2. 2013
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady podání
- Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalobce podal dovolání proti usnesení ze dne 23. 3. 2011, č. j. 19 Co 67/2011-454, jímž Městský soud v Praze odmítl odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 22. 9. 2010, č. j. 28 C 73/2010-258, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal bezplatného opakování ročního kurzu jazykové a odborné přípravy a náhrady škody, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., tj. před 1. 1. 2013, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů - dále též jen "o.s.ř.") po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání postupem podle § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. odmítnuto pro vady. Přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není dána ani podle ustanovení § 237 o.s.ř. (nejde o potvrzení nebo změnu rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) ani podle ustanovení § 238, § 238a o.s.ř. (nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou zde taxativně vyjmenovány) a nejde konečně o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1213).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobci nebyl ustanoven zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů, neboť dovolání by bylo odmítnuto pro nepřípustnost i v případě, že by žalobce byl zastoupen advokátem; proto procesní předpis v takovém případě zastoupení dovolatele ani nevyžaduje (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-2458/2012-1)