# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 2190/2008

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 2190/2008
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2190.2008.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 6. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 2. 2008, č. j. 11 Co 757/2007-97, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 1. 11. 2007, č. j. 13 C 169/2005-84, jímž soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil řízení, neboť soudní poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení nebyl přes výzvu soudu zaplacen, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Vytýká soudům obou stupňů, že mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. a shrnuje důvody, pro které měl být od poplatků osvobozen. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné, jak byl ostatně dovolatel v napadeném usnesení odvolacího soudu správně poučen.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nelze založit podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání pouze proti rozhodnutím ve věci samé a rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé. Pojem "věc sama" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. O tomto nároku však dovoláním napadeným usnesením vůbec rozhodováno nebylo.

Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Žalobce podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalovaným však náklady řízení prokazatelně nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. června 2008

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-2190/2008-1)