# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 2012/2020

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 2012/2020
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2012.2020.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 8. 2020
- Datum zveřejnění: 6. 11. 2020
- Klíčová slova: Procesní nástupnictví
- Dotčené předpisy: § 107 odst. 1,3 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2020, č. j. 72 Co 23/2020-49, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 11. 2019, č. j. 19 C 450/2012-41, který rozhodl, že po právní moci usnesení bude v řízení pokračovat s procesním nástupcem 1. žalované, společností P. S., IČO XY, se sídlem XY. Městský soud shledal rozhodnutí obvodního soudu podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. správným, neboť původní první žalovaná, společnost P., IČO XY, se sídlem XY, v průběhu řízení před soudem prvního stupně (ke dni 31. 12. 2014) zanikla fúzí s nástupnickou společností P. B., S., IČO XY, se sídlem XY, nyní P. S., IČO XY, se sídlem XY.
Proti tomuto usnesení podali žalovaní 2 a 3 dovolání, v němž namítají, že jiné soudní řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 36/2011, skončilo pravomocně rozsudkem odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, č. j. 28 Co 18/2014-272. K zániku prvního žalovaného fúzí došlo v době vyřizování věci sp. zn. 28 Co 18/2014 odvolacím soudem, pročež měl o procesním nástupnictví v nyní projednávané věci rozhodnout odvolací soud, nikoli soud prvního stupně. Podle dovolatelů je postup obvodního soudu i rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 786/2004. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení zastoupenými advokátem (§ 241 o. s. ř.) uzavřel, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř.

V dané věci je zcela zřejmé, že obvodní soud rozhodl podle § 107 odst. 3 o. s. ř. o pokračování v řízení s právním nástupcem účastníka, který podle § 107 odst. 1 o. s. ř. ztratil způsobilost být účastníkem řízení v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Napadené usnesení odvolacího soudu se nijak nepříčí závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 786/2004. V nyní projednávaném sporu o náhradu za ztrátu na výdělku žalobce (sp. zn. 19 C 450/2012) se ke dni zániku prvního žalovaného nacházelo řízení ve fázi, kdy dosud nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, proto to byl soud prvního stupně, kdo byl (i podle dovolateli zmíněného judikátu) povolán k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř. Okolnost, že v době zániku původního prvního žalovaného bylo mezi týmiž účastníky před odvolacím soudem vedeno další soudní řízení o zcela jiném nároku (na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce pod sp. zn. 19 C 36/2011), je pro procesní postup v tomto řízení zcela bez významu. O procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř. ohledně subjektu, který je účastníkem více soudních sporů, musí být rozhodnuto samostatně v každém soudním řízení, a to tím funkčně příslušným soudem, před kterým bylo řízení vedeno ke dni zániku účastníka.

Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-2012/2020-1)