# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 1817/2009

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 1817/2009
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1817.2009.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 5. 2009
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č.j. 11 Co 389/2006-165, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2005, č.j. 12 C 45/2004-67, kterým soud prvního stupně zastavil řízení proti žalované 2), zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali na žalovaných 1), 3) a 4) zaplacení 39.332.042,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 1. 2. 2004 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci - nezastoupeni advokátem - dovoláním.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.") shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Podle § 46 odst. 1 o. s. ř. soud předá doručujícímu orgánu písemnost určenou fyzické osobě k doručení na adresu jejího bytu, místa podnikání, pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Podle odst. 3 tohoto ustanovení nebyla-li fyzická zastižena na uvedené adrese a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, uloží. Nevyzvedne-li si adresát písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§ 50c odst. 4 část věty před středníkem o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl oběma dovolatelům doručen uložením dne 7. 5. 2007; dovolatel a) si jej na poště vyzvedl dne 11. 5. 2007, dovolatelka b) dne 14. 5. 2007 (viz doručenky na č. l. 169, 171 spisu). Účastníci byli v tomto rozsudku řádně poučeni o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší ve věci samé otázku zásadního právního významu. Dovolání bylo podáno u Nejvyššího soudu dne 10. 7. 2007, ačkoliv posledním dnem pro jeho podání bylo pondělí 9. 7. 2007 (srov. § 57 odst. 2 a 3 o. s. ř.).

Jelikož dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218a o. s. ř. odmítl. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že dovolatelé nebyli v dovolacím řízení zastoupeni advokátem.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-1817/2009-1)