# Nejvyšší soud, sp. zn. 25 Cdo 1349/2008

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 25 Cdo 1349/2008
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1349.2008.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 5. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 201 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. září 2006, č. j. 17 C 111/2000, zamítl žalobu na zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím a na placení částky 300,- Kč denně od 18. 8. 1997 do doby, než bude žalobci umožněno bydlet opět v původním bytě v P. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a v průběhu odvolacího řízení vedeného Městským soudem v Praze žalobce navrhl přikázání věci jinému odvolacímu soudu dle § 12 odst. 2 o. s. ř.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2007, č. j. 39 Co 71/2007-183, vyzval žalobce, aby do tří dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh na delegaci jinému soudu, který činí 300,- Kč. Zároveň byl žalobce poučen o důsledcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě.

Proti tomuto usnesení podal žalobce "návrh (odvolání)" s odůvodněním, že poplatková povinnost mu neměla být vůbec uložena, neboť řízení je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků a osvobození se vztahuje i na poplatky za úkony. Navrhl zrušení, resp. změnu usnesení Městského soudu v Praze s tím, že pokud o tom nerozhodne tento soud sám, měl by rozhodnout soud, který je ve vztahu k tomuto soudu soudem odvolacím, neboť Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2007, č. j. 39 Co 71/2007-183, rozhodoval jako soud I. stupně.

Podle ust. § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují krajské soudy; vrchní soudy jsou rovněž soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout - je-li to zákonem připuštěno - dovoláním podle ust. § 236 a násl. o. s. ř., a příslušným soudem k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.).

Městský soud v Praze nerozhodoval v dané věci jako soud prvního stupně ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 3 o. s. ř., nýbrž podle ust. § 10 odst. 1 o. s. ř. jako soud odvolací a v průběhu odvolacího řízení vydal usnesení, proti němuž žalobce brojí ve svém podání. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, je dovolání. Občanský soudní řád k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu neupravuje funkční příslušnost určitého soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je "odvolání" proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno, je třeba řízení o něm podle ust. § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura č. 7/2001).

Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (srov. R 11/2004).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2008

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/25-CDO-1349/2008-1)