# Nejvyšší soud, sp. zn. 23 Cdo 925/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 23 Cdo 925/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.925.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 3. 2017
- Datum zveřejnění: 23. 6. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 28. 7. 2015, č. j. 7 C 40/2014-85, zamítl návrh žalobkyně ze dne 9. 7. 2015 na přerušení řízení. Téhož dne okresní soud svým usnesením, č. j. 7 C 40/2014-86, nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobkyní podáním ze dne 9. 7. 2015, kterou se domáhala určení neplatnosti smlouvy o revolvingové půjčce č. 9200013438 a neplatnosti rozhodčí smlouvy.
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 16. 9. 2015, č. j. 22 Co 366/2015-96, 22 Co 367/2015, odmítl odvolání žalobkyně do usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 7. 2015, č. j. 7 C 40/2014-85 (první výrok) a stejně tak odmítl odvolání žalobkyně do usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 7. 2015, č. j. 7 C 40/2014-86 (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též "dovolatelka") dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle § 237 téhož zákona přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Dovolání žalobkyně směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým byla odmítnuta odvolání a proti kterému je tedy ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost. Na základě toho Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/23-CDO-925/2017-1)