# Nejvyšší soud, sp. zn. 23 Cdo 458/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 23 Cdo 458/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.458.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 2. 2011
- Datum zveřejnění: 22. 4. 2011
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. září 2010, č. j. 1 Cmo 140/2010-177, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2010, č. j. 15 Cm 85/2009 - 163, v napadené části, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tedy v odstavci II. výroku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok I.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požadoval zrušit usnesení odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně výroků o náhradě nákladů řízení ve výroku II., neboť napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o. s. ř.") po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení upravují ustanovení § 237, § 238, 238a a § 239. Ustanovením § 237 o. s. ř. nemůže být přípustnost v daném případě založena již proto, že toto ustanovení připouští dovolání výlučně proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé (pojem "věc sama" je právní teorií i soudní praxí vykládán tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o kterém má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalobce směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř., § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s.ř., kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. února 2011

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/23-CDO-458/2011-1)